Tak je to za námi. Summit Severoatlantické aliance s půl roku vládnoucím americkým prezidentem Joe Bidenem. Proběhlo poplácání po zádech, debaty o smyslu a hrození pěstí směrem na Východ. A co z toho má Česká republika?Tak naše republika z toho má především to poplácání po zádech. Česká média hlavního proudu vítězoslavně prohlašovala, že lídři zemí NATO vyjádřili solidaritu s Českem. Ptáte se s čím, drazí čtenáři? S otřesným vystoupením našeho nároďáku na hokejovém mistrovství světa? Se slávistou Kúdelou? Co vás nemá!Moskva podle společného prohlášení šéfů třicítky aliančních států stále více ohrožuje bezpečnost spojenců z NATO provokativní a rozkladnou aktivitou u jejich hranic i na jejich území.Severoatlantická aliance na to musí být v budoucnu lépe připravena, konstatuje závěrečné prohlášení ze summitu. Zároveň vyzývá Moskvu, aby odstranila Česko a Spojené státy ze seznamu zemí, které nejsou přátelské.Takže nic nového. Co bylo dál na stole, vás také nepřekvapí. Kromě Ruska se probíral také globální vzestup Číny, budoucnost spojeneckých operací po letním odchodu z Afghánistánu, ale také zvyšování výdajů na obranu. Protože zbrojovky musí také někdo krmit.Stále nenalézáme důvod, který by ukázal, že členství Česka v NATO je důležité. Když dojde na bod, na kterém naší republice záleží, jsme přehlíženi. Jde třeba o stažení aliančních vojsk z Afghánistánu. Načasování stažení sil z této země kritizoval ministr obrany Lubomír Metnar, ale i pan prezident Miloš Zeman. Ten varoval před tím, že Tálibán po ovládnutí země může vytvořit z Afghánistánu nové teroristické centrum.Přirozeně nejde o to, že by Praha bránila stažení vojsk z Afghánistánu. Jde o to, že se vojska stahují, protože si to přeje prezident Biden, aby se na domácí půdě ukázal. Není to nic nového, Barack Obama, jehož viceprezidentem byl právě Biden, stáhl v roce 2011 vojska z Iráku. A jak to tam dopadlo? Američané se po třech letech do země opět vrátili.A co dál? Když naše názory neberou vážně, tak jsme jen kanónenfutr pro další alianční operaci? Proto jsme v NATO? O českých cílech a českých zájmech v NATO si Sputnik pohovořil s poslancem za SPD, místopředsedou zahraničního výboru Poslanecké sněmovny a bývalým diplomatem Jiřím Kobzou.„Jde o suverénní bilaterální vztahy s Ruskem na principu win-win, profesionální diplomacii a vzájemně výhodné spolupráci. K tomu jsou nezbytné osobní vztahy diplomatů, bez dalších mnohdy nesmyslných sankcí a vlivu třetích subjektů. Napříště bychom se měli účastnit výhradně mírových (nikoliv bojových či strážních) operací s mandátem Rady bezpečnosti OSN. Vojenské investice ve výši 2 procent z HDP jako předepsaný výdaj na obranu jsou nyní, v době obřího veřejného dluhu, nereálnou až nesmyslnou cestou. Podle naší představy by tyto prostředky měly být věnovány na opětovnou výstavbu vševojskové armády a jejích výcvikových kapacit. Proto máme námitky, když mají naše (vypůjčené) peníze skončit v kapsách majitelů zahraničních zbrojovek za nákupy předražené armádní zakázky, jejichž účelnost je přinejmenším diskutabilní, jako neplovoucí BVP a nebo francouzské houfnice bez ochrany obsluhy,“ popisuje pan Kobza české zájmy.Jakou roli by Česká republika měla hrát v Severoatlantické alianci?„Dlouho již přemýšlím, k čemu nám členství v NATO vlastně je. Nezapomínejme, že Havlova vláda do NATO vstoupila bez všelidového referenda o vstupu a že tento deficit demokracie občanům ČR naše vlády stále dluží. Členství v NATO posloužilo jako záminka pro velmi nevýhodnou transformaci naší armády v kapesní expediční sbor, který je naprosto nedostatečný k obraně území a obyvatel ČR. ČR by právě při jednání v NATO měla hájit především vlastní a racionální zájmy ČR,“ říká pan poslanec.Je Česko rovnoprávným členem NATO nebo kanónenfutr?„Přiznejme si, že jsme členy druhé kategorie, podobně jako v EU. USA a západním zemím se hodíme především jako poslušný odběratel jejich předražených zbraní bez ohledu na to, zda je opravdu potřebujeme či zda je můžeme vyrobit vlastními kapacitami. Nezapomínejme také, že ČR leží ve střední Evropě, kde by případná válka s Ruskem proběhla. Jsme proto zastánci rozumné a umírněné zahraniční politiky bez vlivu zbrojařských firem a bank, které se již třesou na to, jak budou úvěrovat zbrojní nákupy. Jakýkoliv nárůst napětí v Evropě se otočí právě proti bezpečnosti zejména ve střední Evropě,“ říká poslanec SPD Jiří Kobza.