Připomínáme, že historická Jaltská konference v roce 1945 lídrů SSSR, USA a Velké Británie byla organizována za účelem vytvoření hlavních principů společné politiky ohledně poválečného uspořádání světa.Podobnost s dnešní situací není úplně přesná, ale význam rusko-amerického summitu lze jen stěží přeceňovat, stejně jako skutečnost, že vztahy mezi Ruskem a Západem potřebují uvolnění napětí.A co od rusko-amerického summitu očekávají v Česku? Pro Sputnik situaci okomentoval nestor české žurnalistiky a poradce v orgánech Evropské unie Milan Syruček.Takto odpovím na otázku: zda se Ženeva stane druhou Jaltou? Moje odpověď: nestane se druhou Jaltou, ale může být druhou Ženevou. Tím mám na mysli setkání Michaila Gorbačova s Ronaldem Reaganem, jímž začala série celkem pěti schůzek nejvyšších představitelů obou zemí, třebaže na tom posledním setkání v prosinci 1989 už tam partnerem Michaila Gorbačova nebyl Reagan, ale nově zvolený Bush starší. Byl jsem jako novinář přítomen na všech těchto setkáních a právě průběh té první schůzky byl rozhodující pro to, aby se mohly konat i ty další, dokonce, že v jejich závěru se oba partneři oslovovali křestními jmény a podle pravidel angličtiny si tím tykali.Čím byla Ženeva tak převratnou? V podstatě tím, že Ronald Reagan dal na radu své manželky Nancy, a když se první rozhovor dostal do slepé uličky, Reagan podle této rady navrhl manželce, aby se šli trochu projít zahradou vily Fleur d´eau (česky Vodní květiny), kde setkání probíhalo. Při této procházce nehovořili o politice, ale o sobě, svých dětech a vnoučatech a poté zašli do zahradnického domku, kde v krbu plápolal oheň a i to pomohlo vytvořit zcela novou atmosféru jejich setkání. V tom ohni roztály ledy mezi nejzatvrzelejším antikomunistou a přesvědčeným komunistou a mohli dospět k v té době dalekosáhlým dohodám, podepsaným poté ve Washingtonu a zvláště v Moskvě.Stále mám před očima to jejich ženevské setkání. Stál jsem s ostatními novináři před vilou v první řadě policejní zátarasy a najednou jsem si všiml vysokého muže, který stál vedle mne. Okamžitě jsem se s ním seznámil, vždyť to byl Reaganův syn Romy, akreditovaný na této schůzce za známý americký časopis Playboy. Když se před vilou objevil Reagan, aby uvítal Gorbačova, přijíždějícího s policejním doprovodem a houkačkami, syn na něho křikl: „Drž se, táto!“ Táta se opravdu držel, stál tam jako socha bez kabátu, ačkoliv bylo chladné počasí. Jakmile Gorbačov vystoupil z auta, aby se pozdravil s americkým prezidentem, stál jsem tak blízko, že jsem zaslechl, jak mu říká: „Není vám zima, pane prezidente? Proč jste si nevzal kabát?“ On sám měl nejen kabát, ale i šálu na krku a v ruce klobouk. Skutečně odpoledne, kdy se po svých jednáních a obědě znovu objevili před novináři, měl na sobě Reagan i kabát i svou pověstnou bílou šálu.Uvádím záměrně tyto drobné detaily, které zdánlivě s jednáním vůbec nesouvisejí. Či právě naopak, jsou přesvědčivým svědectvím toho, že oba si uvědomují, že jsou nejen političtí protivníci, vůdci dvou velmocí, ale také lidé s lidskými problémy a starostmi. Vždyť spolu jednají o problémech, které se dotýkají tak či onak všech sedmi miliard lidí naší planety.Přál bych si, aby připravovaná schůzka Putin-Biden měla podobný charakter. Pravda, oba v nich nebudou v zimnících, ale letní ženevské počasí ještě neznamená, že se rozhovory nemohou dostat na bod mrazu. Přejme si, aby tomu nebylo, aby onen „duch Ženevy“, jak se tehdy, v roce 1985 psalo, se přenesl i na rok 2021 a pozitivně poznamenal vzájemné vztahy.