Záblesk byl detekován 3. června poblíž galaktické roviny. Následná pozorování pomocí dalekohledu NASA Neutron Star Interior Composition Explorer (NICER) a rentgenového dalekohledu Swift identifikovala galaktické souřadnice zdroje a také odhalila pulzace charakteristické pro magnetar, neutronovou hvězdu s ultra silným magnetickým polem (asi tisíckrát silnější než má obyčejná neutronová hvězda). Ke dnešnímu dni bylo potvrzeno 24 magnetarů a ví se o šesti kandidátech na něj.Magnetary jsou považovány za možné zdroje rychlých rádiových záblesků (FRB). Jedna z neutronových hvězd v Mléčné dráze je schopna vysílat silné rádiové signály, které dříve pocházely ze zdrojů mimo galaxii. Meteorit a vodaJaponští fyzici studovali fragmenty meteoritu Sutter's Mill - fragmenty starověkého asteroidu, stejného věku jako sluneční soustava. Experti v něm nejen že objevili vodu, ale také určili místo zrození.Množství vody na naší planetě zůstává jedním z nejzajímavějších tajemství moderní vědy. Mohla být obsažena ve stejné látce, ze které byla vytvořena samotná Země, nebo se formovala v průběhu geologických procesů. Hlavní hypotéza však zůstává mimozemská, podle níž vodu na mladou planetu přinesly četné komety a asteroidy. Dalším potvrzením byla nová práce vědců z Ritsumeikan University v japonském Kjótu. Jejich článek byl publikován v časopise Science Advances.Akira Cutijama a jeho kolegové zkoumali pozůstatky slavného meteoritu Sutter's Mill, který explodoval nad Spojenými státy v roce 2012. Následně se podařilo shromáždit asi 90 fragmentů o celkové hmotnosti asi kilogram. Ukázalo se, že to byl uhlíkatý chondrit. S výjimkou vodíku a helia složení takových asteroidů opakuje složení Slunce, proto se věří, že byly vytvořeny spolu s ním, ze stejné protoplanetární hmoty.Dříve v nich již byla nalezena voda, díky čemuž jsou tato starodávná tělesa jedním z hlavních kandidátů na roli „dodavatelů vody“ pro mladou Zemi.Po prozkoumání fragmentů chondritu Sutter's Mill si japonští vědci všimli krystalu kalcitu, ve kterém byla zachována drobná inkluze vody a oxidu uhličitého. To naznačuje, že asteroid se vytvořil v dostatečné vzdálenosti od Slunce, kde tyto látky mohly krystalizovat. Tato vzdálenost byla dále než sněhové hranice vody a oxidu uhličitého - vzdálenosti od hvězdy, při které těkavé látky začínají tuhnout - ale blíže než sněhová hranice pro oxid uhelnatý.Před 4,6 miliardami let, během formování sluneční soustavy, kdy byl vytvořen tento asteroid, byly sněhové hranice ještě dále než ty současné. S největší pravděpodobností se tento asteroid objevil mimo současnou oběžnou dráhu Jupiteru a zůstal tam dlouho, dokud ho náhodná hra gravitace nezatlačila do blízkosti Země. To se pravděpodobně stalo s mnoha dalšími chondrity v dávné minulosti a „na palubě“ mohly na naši planetu dopravovat ještě více vody.