Poprvé byl předpoklad o možnosti tohoto exotického fenoménu vysloven před téměř 40 lety, až dosud však nebyl potvrzen experimentálně. Studie s výsledky výzkumu byla uveřejněna v časopise Nature.V průběhu experimentu vyvinuli astrofyzici tlak ve výši čtyř gigapascalů v buňkách s diamantovými kovadlinami pro stlačení směsi vodíku a helia. Pomocí laserových paprsků byl vzorek vystaven působení nárazových vln pro ještě větší stlačení na definitivních 60 až 180 gigapascalů a na teplotu přes deset tisíc kelvinů. Podobné podmínky jsou v dolních vrstvách atmosféry plynných obrů. Výzkumníci zaznamenali prudkou změnu reflekční schopnosti vzorku za tlaku 150 gigapascalů a za teploty 10 200 kelvinů, což je příznakem rozdělení směsi vodíku a helia. V podobných podmínkách, které jsou v hlubinách Jupiteru (v hloubce, která činí 15 procent poloměru planety) se mění vodík na kovovou tekutinu, a to spouští proces rozvrstvení směsi a srážení helia.Heliovými dešti se dá vysvětlit vysoká zářivost Saturnu, stejně jako i vyčerpání helia a neonu v atmosféře Jupiteru, které zaznamenala sonda Galileo.