Předsedat Arktické radě bude teď dva roky Rusko. Tato organizace se zabývá hlavně ekologickými, vědeckými a sociálními problémy a je v zásadě mírumilovná, stejně jako její emblém, na němž je zobrazena roztomilá polární liška.To ale nebrání členským zemím Rady v tom, aby se pravidelně navzájem obviňovaly z militarizace regionu. A skutečně: jednou se zatoulá do norského civilního přístavu americká atomová ponorka schopná nést jaderné zbraně a podruhé uspořádá Rusko pro západní novináře exkurzi na základnu, kde probíhá ukázkový trénink raketových komplexů Bastion.V Arktidě lidé přežívali, jak se daloO svém znepokojení „nároky NATO na Arktidu“ hovořil ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov. V NATO prohlásili, že členské země Aliance projednají na svém červnovém summitu rozšiřování vojenských možností ze strany Ruska v Arktidě, protože Moskva rozvíjí v současné době svůj vojenský potenciál v tomto regionu více než kdykoli jindy po studené válce.Arktidě je věnována stále větší pozornost. V mnohém kvůli tomu, že se tam Rusko vrací. Z doby Sovětského svazu zůstaly Rusku v Arktidě osady, lidé a zájmy, ale nebyly prakticky žádné zdroje ani politická vůle k jakémukoli promyšlenému rozvoji. Lidé byli ponecháni na pospas osudu a přežívali, jak se dalo. Rezavěly lodě a ponorky, podařilo se však zachovat část flotily ledoborců a větší část infrastruktury. A v posledním desetiletí začal plánovitý rozvoj v arktickém směru: objevily se státní programy a začala výstavba vojenských základen, vznikly plány těžby užitkových nerostů, a dokonce se znatelně zvýšil objem přepravy zboží po strategicky důležité Severní mořské cestě. Do Arktidy se vrátili ruští vojáci – přesněji řečeno, nikam ani neodcházeli, teď ale dostali zdroje potřebné pro plánovitý rozvoj. A to vyvolalo na Západě nervozitu.Eventuální agrese ze severuZvláštnost Arktidy spočívá v tom, že Rusko tam má největší území a nejvážnější zájmy.Severní mořská cesta zajišťuje přepravu milionů tun nákladu z Dálného východu a z arktických přístavů do Evropy. V perspektivě se bude zkapalněný plyn z arktických nalezišť na severu Ruska přepravovat do terminálů v Archangelsku právě Severní mořskou cestou. To je strategicky důležitá dopravní tepna, kterou je třeba bránit, protože porušení její funkce způsobí hospodářství země vážné problémy. V Arktidě, na Kolském poloostrově, se nacházejí hlavní základy Severního loďstva, které bude, pokud se něco stane, čelit hlavním silám NATO na moři. Úloha loďstva se zvyšuje zejména v současných podmínkách tání ledů a zmenšení stálého ledového příkrovu v Arktidě. Rozšiřuje to zóny možného hlídkování lodí a ponorek a také zpravodajské činnosti.V Arktidě se nachází několik klíčových polygonů ruských ozbrojených sil, mj. hlavní polygon na souostroví Nová země. Atomové výbuchy se tam nyní neprovádějí, ale jak vidíme z programu vývoje okřídlené rakety s jadernou pohonnou jednotkou Burevestnik, je podobný polygon nutný (nemluvíme-li samozřejmě o ekologických aspektech podobných projektů). Z polygonu Pleseck v Archangelské oblasti se vypouštějí vojenské umělé družice Země a zkouší se různé raketové komplexy. Právě nad Arktidou procházejí trasy letu raket, které se vypouštějí z Plesecku, z polygonu Ňonoksa a z akvatoria arktických moří. Pozorování podobných zkoušek mohou poskytnout mnoho informací o ruském raketovém a jaderném potenciálu.Přes arktický vzdušný a kosmický prostor vede nejkratší cesta pro raketové, jaderné a letecké útoky na Rusko zpoza oceánu. Právě v Arktidě má Rusko obnovit na nové technické úrovni systém protivzdušné obrany a rozmístit síť základen protivzdušné obrany s raketovými komplexy, zachycovacími stíhačkami a radary velkého dosahu. Na arktických souostrovích Země Františka Josefa a Novosibiřské ostrovy byly postaveny dvě základny ruských ozbrojených sil – Arktičeskij trilistnik a Severnyj klever. Tyto základny se staly centry protivzdušné a protilodní obrany. Systémy zbraní rozmístěné na těchto základnách nemohou ve skutečnosti nijak uškodit námořní dopravě v severním Atlantiku a jsou opravdu čistě obranné. Avšak vznik dobře vybavených ruských vojenských základen v Arktidě samozřejmě Západ vnímá jako potenciální hrozbu.Na arktických letištích může Rusko rozmísťovat strategické bombardéry Tu-95MS, Tu-22M3 a Tu-160 a také letecké hypersonické raketové komplexy Kinžal s nosiči MiG-31, které se mohou užívat jak proti pozemním, tak i proti mořským cílům. Avšak Rusko nebude moci krýt těmito systémy zbraní celý Atlantik a stěží mohou být považovány za nástroje agrese. Přitom jsou v Arktidě tak obrovské vzdálenosti, že k úplné kontrole vzdušného prostoru má Rusko ještě velmi daleko. Možná, že více méně pevný štít protivzdušné obrany se podaří vytvořit v průběhu patnácti až dvaceti let. Stěží k tomu dojde dříve, protože je třeba zařídit síť letišť, vojenských základen a radarů. A to je dost nákladné.Drahé, ale nutnéNutnost vážné vojenské výstavby v Arktidě vyvolává určité otázky a kritiku, protože cena tamního rozvoje vážnější infrastruktury je velmi vysoká a investice jsou mimořádně dlouhodobé, zatímco jeden rubl investic v jiných regionech, například do výstavby silnic v nearktické Sibiři nebo na Dálném východě, dává hospodářský efekt už v dohledné budoucnosti. A proto vojenský rozvoj arktickým směrem je v mnohém tím, čemu se v ruské obranné sféře říká „demonstrace vlajky“. To je, když lodě vykonávají nevojenské akce (například manévry) v té či oné části světového oceánu, jen aby jiným státům ukázaly, že prý tu máme určité národní zájmy.A v Arktidě má Rusko také životní zájmy. A je připraveno tyto zájmy hájit.