Když nevelké černé díry hvězdné hmoty (přibližně desetkrát převyšující hmotnost Slunce) pohlcují materiál, vyzařují záblesk světla. Procházejí přitom několika fázemi: černá díra opouští stav klidu a kolem ní se začíná tvořit akreční disk.Látky zůstává pořád méně a méně a s tím se tvoří rozžhavená koróna. Celý cyklus může trvat několik týdnů až měsíců. Předpokládalo se, že u supermasivních černých děr tento jev probíhá velmi pomalu a může se natáhnout až na tisíciletí.V září 2018 systém All-Sky Automated Survey for Supernovea (ASASSN) zaznamenal vzplanutí, které bylo výsledkem přílivové destrukce supermasivní černé díry, která byla nazvána TDE AT2018fyk. Skupina vědců shromažďovala údaje po dobu dvou let pomocí rentgenových vesmírných teleskopů XMM-Newton a rentgenové observatoře Chandra. Využili také rentgenový monitorovací nástroj NCER, který byl na palubě Mezinárodní vesmírné stanice.Podle odhadů vědců černá díra zničila hvězdu o velikosti Slunce. Během tohoto procesu kolem sebe vytvořila obrovský akreční disk, který byl široký okolo 12 miliard kilometrů a vypustil plyn, teplota kterého dosahovala 40 000 Kelvinů. Když disk zeslábl, začala dominovat fáze koróny vysokoenergických rentgenových paprsků.Vědci zjistili, že tento proces není natolik zdlouhavý, když se jedná o přílivové destrukce hvězdy, která se nachází nedaleko od černé díry. Pohlcení hvězdného materiálu je tehdy velmi rychlé, jako je tomu v případě malých černých děr.