Pan prezident Miloš Zeman udělal gesto, které se cení. A další politici, především ti vládní v čele s premiérem Andrejem Babišem by v tom mohli pokračovat. O co jde? Česká republika by měla zpytovat svědomí za podporu agresivní politiky USA a NATO.Pan Miloš Zeman se po jednání se srbským prezidentem Aleksandarem Vučičem, během jeho pražské návštěvy, omluvil za alianční bombardování Jugoslávie v roce 1999. Srbský národ požádal o odpuštění. To je mimořádně chvályhodné. „Chtěl bych srbský národ jako osoba poprosit o odpuštění,“ řekl Zeman. Svými slovy se „zbavil mnohaletého traumatu“, uvedl s tím, že pokání osvobozuje. Vučić mu za jeho slova z tiskové konference po setkání poděkoval.Český prezident vrátil naší republice důstojnost. Dokázal přiznat chybu. Chybu, na kterou jsou v Bruselu hrdí, i když připravila o život tisíce lidí. A to jen proto, aby Severoatlantická aliance mohla vyhrát válku. Obranu lidských práv za tím, prosím, nehledejme.A co dál? Prezidentovo pokání by nemělo být osamoceným gestem. Naší zahraniční politiku, a tím i celou Českou republiku, tíží podpora dalších krvavých akcí za posledních třicet let.Česká vláda by měla od základu přehodnotit podporu vpádu do Afghánistánu. Koaliční jednotky ze země po dvaceti letech krvavého mlýnku na maso odcházejí. A co tam Západ dokázal? Afghánistán se opět vrací pod Talibán, se kterým se Spojené státy dohodly na předání moci. A to je ještě ta lepší varianta. V zemi rozsévá hrůzu Islámský stát.Jak je na tom Irák? Je tomu osmnáct let, co začala invaze do Iráku. Jakou vinu na ní má Česká republika? Václav Havel jako dosluhující prezident podepsal spolu se sedmi premiéry jiných evropských zemí takzvaný Dopis osmi, který Američany v krvavé invazi proti Husajnovu režimu podpořil. Udělal to však bez vědomí a souhlasu vlády, kterou válka v Iráku rozdělila. Asi je zbytečné se ptát, jestli se Václav Havel za podporu invaze do Iráku omluvil a zda-li ho tížilo svědomí, že zemi pohltilo násilí islámských fanatiků.A tak by se dalo pokračovat dál. Česká republika jako člen Severoatlantické aliance podpořila svržení režimu Muammara Kaddáfího v Libyi. České politické elity se mohou přetrhnout ve své podpoře Kyjevu, který rozpoutal občanskou válku na východě Ukrajiny. Dočkáme se někdy omluvy? Budeme se za to stydět? O tom Sputnik hovořil s poslancem za SPD, místopředsedou zahraničního výboru Poslanecké sněmovny a bývalým diplomatem Jiřím Kobzou.„Prezident Miloš Zeman se opět projevil jako velký státník. Škoda, že totéž neudělal také premiér. Srbové historicky byli vždy našimi (a kolikrát i posledními) přáteli a spojenci. Naši partyzáni bojovali se srbskými společně proti německým okupantům. V roce 1968 Srbové a celá Titova Jugoslávie odmítli a odsoudili vojenskou invazi armád státu Varšavské smlouvy (s výjimkou Rumunska) do tehdejšího Československa. Moc bych si přál, aby naše vztahy byly opět velmi přátelské a spojenecké. Doufám proto, že prezidentova omluva k znovu vybudování takových vztahů významně přispěla," říká poslanec.Neměla by si česká politika sáhnout do svědomí a začít se omlouvat za další operace NATO či USA, které naše reprezentace podporovala? Afghánistán, Irák, Libye, Ukrajina…„Myslím, že by se měla omluvit především občanům ČR, že jejich peníze a životy našich vojáků utrácí za zbytečná vojenská dobrodružství v cizích službách a za nákupy zbraní, které měla primárně nechat vyrábět u nás. Doufám například, že se dočkáme zveřejnění výsledků vyšetřování kauzy Vrbětice, především z toho pohledu co předcházelo explozím. Moc rád bych totiž věděl, kolik, čeho, komu a kam a se souhlasem koho mělo být z následně zničených skladů exportováno," míní pan Kobza.Ovlivní Zemanova omluva nějak zahraniční politiku České republiky? A měla by?„Současná zahraniční politika je asi nejhorší od vzniku samostatného Československa (když nepočítám 6 let druhé světové války a německou okupaci českých zemi). Je neprůhledná, nesamostatná, pod vlivem z EU, nepředvídatelná a pro ČR velmi drahá až zničující. Prezidentova omluva Srbsku jen vyjadřuje názor značné části obyvatel ČR. Já doufám, že v budoucnu naší zahraniční politiku především vrátí od aktivistického nihilismu do diplomatické realističnosti očekávaná výměna vlády po volbách," říká poslanec SPD Jiří Kobza.