Vědci analyzovali data shromážděná Keplerovým vesmírným dalekohledem pomocí tranzitní metody, kdy požadovaná exoplaneta zakrývá světlo mateřské hvězdy. Tento přístup umožňuje odhadnout velikost planety. Ukázalo se, že pokud by byly planety rozděleny na mladé a staré (více než dvě miliardy let), pak zřídka vídané poloměry byly v průměru menší pro mladou populaci exoplanet. Se stářím planety se toto číslo posune z poloměru 1,6 na poloměr 1,8 Země.Vysvětluje se to tím, že časem minineptuny ztratí plynný obal a jejich velikost se zmenší. Zůstává pouze pevné skalnaté jádro, které je považováno za superzemi. Mezera v poloměrech se zmenšuje, protože později se větší minineptuny také mění v superzemě a zmenšuje se až desetkrát. Ke ztrátě atmosféry dochází jak kvůli intenzivnímu záření mateřských hvězd, tak kvůli zbytkovému teplu planety, které se zachovalo po jejím vzniku.Exoplaneta s viditelnou atmosférouNa začátku března vědci konečně objevili kamenitou exoplanetu, u níž lze pomocí spektrálních metod zkoumat složení atmosféry. A nachází se ve vzdálenosti pouhých 26 světelných let od nás.Od objevení první exoplanety v 90. letech astronomové toužili najít takovou planetu, u níž by mohli „vidět“ atmosféru a studovat její složení.Účastníci mezinárodního projektu CARMENES zaměřeného na hledání planet s nízkou hmotností poblíž červených trpaslíků, jehož se účastní jedenáct výzkumných ústavů ze šesti zemí, uvedli, že našli ideálního kandidáta pro takový výzkum - planetu Gliese 486b v souhvězdí Panny.Autoři použili ke své analýze údaje z Transiting Exoplanet Survey Satellite (TESS) a teleskopů NASA ve Španělsku, Spojených státech, Chile a na Havaji.Gliese 486b patří do třídy superzemí, to znamená, že je to kamenitá planeta, která je větší než Země, ale menší než ledoví obři jako Neptun a Uran. Obíhá kolem červeného trpaslíka, jednoho z našich nejbližších galaktických sousedů, vzdáleného 26 světelných let.