Všechna tři pozorování byla provedena ve stejném čase 11. ledna 2017. Hubbleův vesmírný dalekohled zpracovával optické i ultrafialové vlny pomocí své širokoúhlé kamery. Infračervený snímek pořídilo zařízení NIRI (Near-InfraRed Imager) z observatoře Gemini na Havaji. Výsledkem je jedinečný „trojitý“ snímek Jupiteru zahrnující nejširší rozsah elektromagnetického spektra.Klíčovou výhodou multispektrální astronomie je, že synchronní pozorování planet a také ostatních astronomických objektů na různých vlnových délkách světla vědcům umožňuje pozorovat parametry, které by jinak nebyly viditelné. Viditelné spektrum například umožňuje vidět detaily na povrchu atmosféry Jupiteru, ale neumožňuje zjistit tloušťku oblaků. Při infračerveném světle jsou tenčí vrstvy oblaků jasnější, protože lépe propouštějí tepelnou energii planety.Ultrafialové snímky zase pomáhají vědcům pozorovat výšku a distribuci částic v atmosféře Jupiteru. Například vyšší vrstvy se zdají být červenější kvůli absorpci ultrafialového světla ve vysokých výškách, zatímco oblasti, které jsou více modré, tak vypadají kvůli odrážení ultrafialového světla na nižších výškách.Pozorování velké rudé skvrny – známého systému stálých bouří v atmosféře Jupiteru, která je větší než má Země – překvapila vědce. Zatímco skvrna je jasně vidět ve viditelném a ultrafialovém světle, v infračerveném světle prakticky zmizela. Jeho menší obdoba, Oval BA, není na infračerveném snímku vůbec viditelná. Avšak pruhy mraků, rotujících v opačných směrech, jsou jasně vidět na všech třech snímcích.Tyto rozdíly vznikají kvůli tomu, že různé struktury jsou viditelné při různých vlnových délkách: infračervené ukazují oblasti, které jsou pokryty tlustými mraky, zatímco viditelné a ultrafialové spektrum ukazují na místa nahromadění chromoforů – částic, které pohlcuje modré a ultrafialové světlo následně přidávají Velké rudé skvrně i Ovalu BA typický oranžový odstín.Dalším atmosférickým jevem, který lze spatřit na obrázcích, je lineární cyklónový vír, který se o délce 72 tisíc kilometrů táhne od východu na západ severní polokoulí Jupiteru. Ve viditelném spektru má cyklón tmavě hnědou barvu, v infračerveném jde o jasný pás a v ultrafialovém je sotva viditelný pod vrstvou stratosférického oparu, který houstne po míře svého přibližování k severnímu pólu.Vědci pod vedením Mika Wonga z Kalifornské univerzity také spojili snímky s rádiovými signály bezpilotní meziplanetární sondy NASA Junona, která se nyní nachází na oběžné dráze Jupiteru. Tyto rádiové signály určují místo blesku v atmosféře Jupiteru. Vědci doufají, že analýza všech typů údajů jim umožní prozkoumat detaily stavby vrstvené struktury mraků a pochopit procesy, kvůli kterým dochází k mohutným bouřím v atmosféře planety.Vědci doufají, že společná analýza všech typů dat jim umožní prozkoumat podrobnosti struktury vrstvené struktury mraků a lépe porozumět procesům vzniku mohutných bouří v atmosféře planety.