Příští čtvrtek, 20. května, přijme Rusko na dva roky štafetu od Islandu v dvouletém předsednictví Arktické rady. U příležitosti zahájení ruského předsednictví v Moskvě bylo uspořádáno jednání u kulatého stolu, věnované statutu a aktivitě Arktické rady (dále AR).Na setkání se probíraly priority budoucího předsednictví, možné kroky Moskvy pro minimalizaci možných konfliktů a rozporů, které se v regionu objevily v souvislosti se změnou podnebí. Květnové zasedání ministru zemí AR proběhne v omezeném počtu účastníků Reykjavíku a převážně v online režimu kvůli epidemickým omezením spojeným s covidem-19.O statut pozorovatele požádalo Ministerstvo zahraničních věci ČR v minulém prosinci, o čemž informoval bývalý ministr zahraniční Tomáš Petříček. Politik uvedl, že pro Česko by tento statut znamenal posílení vztahů s arktickými státy a českým vědcům by otevřel cesty k prohloubení spolupráce na užitečných projektech.O stejné postavení se uchází mimo jiné Turecko, Irsko a Estonsko. Arktická rada byla založená dle iniciativy Kanady v roce 1996 a sdružuje osm států s územím zasahujícím do Arktidy a 13 pozorovatelských zemí. Statut stálých účastníků má šest organizací zdržujících skupiny původních obyvatel. Přední mezivládní organizace byla zřízená jako diskusní fórum pro otázky ochrany přírodních zdrojů Arktidy a zabezpečení udržitelného rozvoje regionu. Česká republika aktivně prováděla vědecký polární výzkum v kartografii na norských Špicberkách od 80. let minulého století. Česká akademie věd pokračovala ve vědeckých projektech v 90. letech. Současně Přírodovědecká fakulta Masarykové univerzity a Slovenské akademie věd řídí výzkum klimatu a biologické rozdrobenosti v centrální části Špicberků.Politika se netýká ochrany přírodyV předvečer předsednictví Ruska v Arktické radě česká média připustila, že napjaté vztahy dvou států se mohou stát překážkou v kladném rozhodování pro udělení statutu pozorovatele České republice. Šance na zařazení ČR do prestižní organizace Sputniku také přiblížil Jurij Syčev, zástupce zvláštního vyslance ruského prezidenta za Arktidu a Antarktidu, ředitel zastoupení Roshydromet univerzity v Moskvě (Ruská státní hydrometeorologická univerzita). Dle slov Syčeva politika nikdy nezasahovala do rozhodování v AR a to vzhledem k cílům a vizím mezivládního fóra.Dle jeho slov dokonce i během studené války a její eskalace proběhl v letech 1957-1958 Mezinárodní polární rok (International Polar year), který organizovaly všechny státy, včetně SSSR, který se na něm i poté aktivně podílel. Připomínáme, že od roku 1882 proběhly již čtyři podobné události, které původně iniciovali rakousko-uherský a německý polární výzkumníci Julius Payer a Carl Weyprecht. Syčev podotkl, že Mezinárodní polární rok položil základy mezinárodní spolupráce, kde existovala i silná arktická složka, tou druhou byla Antarktida. „Od té doby je spolupráce mezi arktickými státy velmi důležitá pro všechny arktické země a nikdo se v žádném případě nesnaží porušit již existující základy AR,“ podotkl Syčev.Setkání Arktické rady probíhá jednou za dva roky. Významným mezníkem byla schůzka pěti ministrů zahraničních věci v roce 2008 v grónském Ilulissatu, během kterého bylo dohodnuto, že všechny možné nároky v Arktidě budou vyřešeny na základě stávajících smluvních a právních norem, které Rusko dle slov Sergeje Lavrova bude pevně dodržovat. O tomto významném setkání se zmínil Jurij Syčev a dodal: „Arktické země si tuto pozici velmi váží a snaží se ji udržet bez ohledu na jakékoli jiné vnější a mimoarktické politické události. Myslím, že tentokrát (ve věci České republiky; pozn. red) to bude úplně stejné, jako v předchozích letech.“Monopol v Arktidě neexistujeCo se týče rozhodování o kandidátech na statut pozorovatelů, Arktická rada své řešení přijímá na základě konsenzu, což vyžaduje souhlas a jednotný názor všech států, vysvětlil Syčev. Proto není korektní hovořit o vetování jedním státem přihlášky uchazeče.Je třeba podotknout, že z hlediska mezinárodního práva AR nemá monopol na rozhodování o ochraně přírody a řízení hospodářských vztahů v tomto regionu. Existují i další mezivládní mechanizmy, které mají odlišné zaměření a složení. Poznamenal to na dnešním jednání u kulatého stolu v Moskvě vedoucí katedry mezinárodního práva MGIMO a člen Ruské rady pro mezinárodní záležitosti Alexandr Vylegžanin.Připomněl, že v roce 2016 Spojené státy americké organizovaly první fórum ministrů pro vědu o Arktidě. Iniciativa byla podpořena 25 státy. V rámci fóra byly zastoupené nejen arktické státy, jejichž teritorium leží v oblasti tohoto regionu, ale také nearktické státy Evropské unie. Dle Vylegžanina ale existují vážné protiklady v postoji Bruselu a některých arktických států. Příkladem může být výklad platnosti Svalbardské smlouvy ze strany Norska.Co se týče údajných sporů v Arktické radě, dle slov velvyslance Nikolaje Koršunova neexistují. Dle jeho slov lze hovořit o „nesrovnalostech“, které mají „taktický, nikoliv strategický“ charakter. Za jediný příklad lze považovat právní spor mezi Kanadou a Dánskem o vlastnictví 1,3 km2 Hansova ostrovu. Jednání mezi Ruskem a Spojenými státy v rámci Arktické rady stále probíhají, a to i v těch nejnáročnějších obdobích.Jurij Syčev uvedl, že v letech 2014 a 2015 se velvyslanec Artur Čelingard, zvláštní zástupce prezidenta pro mezinárodní spolupráce v Arktidě, účastnil jednání se Spojenými státy. „V extrémně obtížné situaci náš tradiční oponent, Spojené státy, vyslaly svého ekvivalentního zástupce, generála Pappa, aby si potvrdily, že i nadále dodržujeme tradice a úspěchy AR. Nemyslím si, že se na tom něco změní,“ prohlásil na závěr expert.