Své srovnání Chmelár začíná tím, že se od prezidenta očekává nejen určitý dojem, ale především konkrétní politický výkon odvozen od jeho ústavních pravomocí a povinností. Zdůrazňuje, že výkon prezidenta je možné hodnotit na základě konkrétních výsledků a měl by být kontrolován stejně jako u jiných politiků. V této souvislosti proto přizval sledující, aby porovnali projev slovenské prezidentky Zuzany Čaputové a českého prezidenta Miloše Zemana. Zdůrazňuje, že rozdílu, který je patrný z těchto dvou projevů, by si všiml i absolutní laik.Na začátku však vysvětlil, že nesouhlasí s politickými názory českého prezidenta, jeho zahraniční politiku označil za výrazně militantní. Jeho hodnocení Blízkého východu a Střední Asie má podle názoru analytika výrazně antimuslimský charakter. Na druhé straně ale dodává:„Na druhé straně však musím uznat, že tento státník má jasně vyprofilovaný názor, charakterizující jeho politickou osobnost a vycházející z jeho bohatých zkušeností. Když s ním chcete polemizovat, vždycky je o čem a vždycky je to náročný rival,“ konstatuje Chmelár. Podle názoru Chmelára je právě nejsilnější pravomocí prezidenta působení v zahraniční politice. Podle jeho názoru Čaputová v tomhle ohledu absolutně rezignovala a řídí se svými poradci a také ministrem zahraničí Ivanem Korčokem.„Uzdy v této oblasti drží pevně v rukou Korčok. Nechává si povolávat prezidentku do svého sídla na společné konzultace, což je absolutně scestní a z hlediska státního protokolu krajně nedůstojné. To hlava státu má povolávat nejvyšší ústavní činitele na společné konzultace, ne naopak,“ míní Chmelár. Dále Chmelár vyjadřuje svoji obavu z toho, kam se řítí slovenská politika. Podle jeho názoru Slovensko postrádá autentické lídry. „Jožo Pročko griluje kandidáty na generálního prokurátora, poslankyně Tabák se vyjadřuje ke státnímu rozpočtu a expertkou na zdravotnictví je Janka Cigániková. Premiérem je člověk, který se nechal svým vlastním poslaneckým klubem vmanévrovat do role pošťáka,“ analyzuje Chmelár. Na závěr vyzval, aby na Slovensku řešili podstatu problému, nikoliv jeho vnější efekty.