Místo toho, aby se političtí lídři starali o „polis“, tedy blaho obce v tom klasickém antickém smyslu, vymýšlejí si nesmysly a jiným nesmyslům dávají volný průchod – máme prý 72 pohlaví, anglickou královnu Annu Boleynovou ze 16. století hraje v novém TV seriálu údajně v zájmu rasové rovnosti černoška, pražský magistrát místo investic do infrastruktury uděluje statisíce na dotacích pro homosexuální trachtaci jménem Prague Pride, vymýšlíme kvóty pro ženy na obsazení důležitých míst v politice i hospodářství, bez ohledu na to, zda k tomu mají kvalifikaci jinou, než obsah spodního prádla atd. O tom všem už dlouho píše novinář a VŠ pedagog Petr Žantovský fejetonové sloupky na svém webu .

Knihu otevírají dvě předmluvy od spisovatelů podobné krevní skupiny, jako je Petr Žantoivský. Jde o Benjamina Kurase a Vlastimila Vondrušku. A právě tuto druhou, ale v knize jako první předmluvu (či přímluvu) V. Vondrušky zde přetiskujeme:

„Když mi kolega Žantovský nabídl, abych napsal pár slov k jeho nové knize, rád jsem se toho ujal.
Znám jeho myšlenky a úvahy publikované v nejrůznějších médiích a o médiích a věděl jsem, že ani tentokrát nebudu zklamaný.

Vyhradil jsem si pro to deštivé odpoledne, teď na začátku jara ani jiná nejsou, a řekl si, že zběžně prolistuji rukopis, abych věděl, o čem přesně kolega Žantovský píše. Leč stalo se to, co jsem neplánoval. Začetl jsem se a četl a četl, protože Zprávy ze cvokhauzu jsou skvěle napsané fejetony, jejichž smysl plně podepisuji. Líbí se mi nejen jejich obsah, ale už sám fakt, že to jsou fejetony.

Miluji Jana Nerudu a někdy je mi líto, že žánr fejetonů pomalu mizí. Současné komentáře v novinách totiž postrádají ono kouzlo klasického fejetonu. V něm nejde jen o věc samu, ale také o vybroušenost jazyka, chytrost, nadsázku a schopnost ironie či o humor. A věřte tomu nebo ne, Zprávy ze cvokhauzu fejetony nabízejí! Navíc fejetony nejen dobré, ale také aktuální.

Petr Žantovský už řadu let bojuje za svobodu slova, za to, aby se věci říkaly nejen poctivě a bez argumentačních klamů, ale také bez zášti, která dnes provází skoro každou diskusi o věcech veřejných. Navíc v tomhle zápase stojí na té straně barikády, kterou většina veřejnoprávních médií ignoruje nebo odmítá. Není snadné stát proti cenzorům a fanatickým ideologům, neboť ti dnešní si příliš nezadají s těmi normalizačními.