„Načasování odhalení 7 let nevyřešeného případu je to nejpodivnější, co na tom je. A je pak naprosto logické, že se občané ptají, jak je možné, že to přišlo ve chvíli, kdy se řeší obrovský tendr na dostavbu JE Dukovany. Proč obrat přišel ve chvíli, kdy vakcína Sputnik „boduje“ po celém světě?“ poznamenala politička.Současně Konečná vyzdvihla, že ruský Rosatom, jehož označila za špičku v oboru jaderné energetiky, na rozdíl od několikrát zkrachovalého amerického Westinghouse, by zainteresoval při dostavbě elektrárny tuzemský průmysl a naše firmy s českými zaměstnanci. Konečná doplnila, že dotyčné finanční prostředky by mohly posloužit na rozvoj zdravotnictví, školství, dopravy, nebo k růstu nízkých důchodů a mezd.„Škoda, že novináři nenechají promluvit skutečné odborníky, mimo jiné bývalé i stávající zaměstnance jaderných elektráren, aby občanům řekli, jaké mají zkušenosti například s jaderným palivem z Ameriky,“ postěžovala si poslankyně. Nechyběla otázka i ohledně perspektiv rozvoje vztahu České republiky s Ruskou federací. Podle Konečné kauza Vrbětice je poškodí i do budoucna. Svůj postoj politička argumentuje tím, že ČR do RF vyváží hlavně technologicky cenné výrobky s přidanou hodnotou a má kladnou obchodí bilanci. „To znamená, že do Ruska více prodáváme, než od něj kupujeme. Může se jít svatá trojice Fiala-Jurečka-Pekarová podívat zaměstnancům těchto firem do očí a poskytnout jim ze svých vysokých platů kompenzace,“ nešetří opozici politička.V rozhovoru nechyběl dotaz, který se týká toho, jestli v tuzemsku si v dostatečné míře připomínají 76 let od konce druhé světové války.„V Plzni určitě. Několikrát jsem slyšela v rádiu, televizi i četla na internetu, jak nebude možné provést tradiční akci v plném rozsahu. Škoda, že média zapomněla na tu část České republiky, kterou osvobodila Rudá armáda. Vždyť jsou to jen 2/3 území. Mně se tento přístup hnusí a říkám, že si vážím každého, který nasazoval svůj život za osvobození našich domovů. Bez ohledu, ze které země byl,“ vyslovila se poslankyně.Konečná s lítostí konstatovala, že se válka pro mnohé stala něco tak vzdáleného, že si říkají, že je zbytečné si to připomínat. „Přitom často přímo ve svých rodinách mají někoho, koho válečné útrapy poškodily či ho dokonce stály život. Na druhou stranu jsem moc ráda, že těch, kteří si váží osvoboditelů, je stále celá řada a každoročně se s nimi snažím potkávat,” uvedla.