Úvodem: Celý rozhovor přinášíme zejména ve formátu VIDEO. Následující text je stručnou anotací, co z video rozhovoru můžete m. j. zvědět. Tak tedy na náměstí Interbrigády v Praze 6 teď stojí dřevěná zeď s plakáty, na nichž se lze dočíst to, že Sovětský svaz je sice spojenecká země z doby druhé světové války, ale že se stranil ostatních spojenců, že k nim přimknul až poté, co byl svaz Sovětů napaden hitlerovským Německem, což se událo v roce 1941. Doktor Skála ve videu líčí, že ač Británie s Francií vstoupily do války v září 1939, ve skutečnosti se nebojovalo a celá válka měla prozatím bizarní charakter, šlo o tzv. drôle de guerre („podivnou válku“ alias „phoney war“). O tomto faktu organizátoři instalace mlčí. Naopak avizují, že během roku se na zdi objeví 40 příkladů „zkušeností“ s SSSR a dobovým režimem.Dodává: „Ostouzet SSSR, že tak málo bojoval proti nacismu, je neuvěřitelná hloupost…“ Ve videu uslyšíte, že kdyby SSSR vstoupil do války dříve, patrně by historie zaznamenala jiné myšlení spojenců, kteří by nakonec bojovali proti SSSR, dost možná po boku Německa. Doktor Skála se zde také odvolává na knihu Edvarda Beneše Mnichovské dny. Celkově se k instalaci na zmíněném náměstí Skála vyjádřil tak, že jde o groteskní ochotnické divadlo. A opravdu, dřevěná zeď s plakáty budí dojmem moderních kulis, která se snaží dobové události vsadit do zcela jiného rámce. Proč se to neudělalo totiž dávno? Příležitost tu byla přece hned v roce 1989…Instalace líčí Sovětský svaz jako zemi, která před válkou kolaborovala s nacisty, jako zemi, která se k vlastním vojákům chovala jako ke statistickým položkám, když se ti stavěli na odpor postupující, údajně lépe vycvičené armádě wehrmachtu. SSSR se tu prezentuje jako stát, který za cenu neúnosných vlastních obětí přece jen stanul mezi vítěznými mocnostmi… Autoři výstavy ignorují kontext mezinárodních smluv let 30. a i fakt, že to s otevřením tzv. druhé fronty se čekalo nestoudně dlouho, patrně se věřilo, že SSSR ve válce vykrvácí.Úvodní část výstavy sentimentálně vzpomíná také na rok 1968 jako na rok nadějí, který byl ukončen srpnovou okupací. Ani zde iniciátoři výstavy nepřihlédli k dobovým reáliím 60. let a tehdejšímu světovému kontextu (viz US válka ve Vietnamu). Jsou tu zmíněny politické procesy poválečné éry, jakož i dvě dekády předlistopadových politiků, kteří byli zaskočeni Gorbačovovou perestrojkou a kteří byli konfrontováni s faktem, že SSSR komunistům v ČSSR nepomůže…Pražené se z billboardů mohou dozvědět, že maršál Koněv se patrně „nevědomky“ nachomýtl k organizování vpádu vojsk Varšavského paktu do ČSSR, že když se po revoluci 1989 sovětská vojska od nás stahovala, zanechala slušnou ekologickou katastrofu. Musel jsem se zeptat, jak se Josef Skála dívá na načasování této instalace, že se to děje na osmého a devátého května. Jednou z odpovědí je, že stojíme na místě, které si příští generace spojí se zoufalým trapasem [magistrátních] nevychovanců. Celý rozhovor zhlédněte ve videu. Jakožto autor reportáže se domnívám, že každý člověk se má za různých režimů jinak, ale vodit novou generaci za nos pražští radní nemusí. Kdyby měli pravdu, nemuseli by čekat, až z pamětníků dotyčných událostí nezůstane skoro nikdo naživu…Níže rozhovor s bývalým místopředsedou KSČM, historikem a publicistou Josefem Skálou.