Ve skutečnosti se tento den už od roku 1890 celosvětově slaví jako svátek práce, na paměť stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886, která vyústila v tzv. Haymarketský masakr.

V českých zemích se tento svátek poprvé slavil už v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze. Nejedná se tedy o žádný „komunistický výmysl“, jak jsme dnes přesvědčováni ze všech stran nedovzdělanými „mysliteli“ na politických pozicích a „mediálními mágy“ podobného ražení.

1. máj je den, v němž bychom si měli s přiměřenou pokorou připomenout, že schopnost lidstva dosahovat pokroku byla a je dána především schopností tvůrčího myšlení a poctivou lidskou prací, nenahraditelnou žádnými roboty ani automatizovanými linkami či sklady. Konec konců, i je musí někdo vymyslet, vyrobit, udržovat a zásobovat energií a materiálem.

Přehlížení a pohrdavý vztah k pracujícím lidem, ať už k dělníkům nebo zemědělcům, systematicky vytvářený v uplynulých třiceti letech, je diktován dvěma základními názory, jejichž kořeny tkví v kavárenské společnosti současných pseudoelit: „Na chudý lid musí být přísnost!“, a „Hloupá chudina nemá co kecat do našich věcí!“.

Myslím, že by bylo dobré jejich nositele a propagátory co nejdříve vyvést z tohoto omylu. Je nejvyšší čas.