Ukázalo se, že koule jsou bubliny obklopující celé hvězdné kolébky.Heliosféra, hranice sluneční soustavy, je zvláštním případem astrosféry, oblasti, která existuje kolem každé hvězdy. V těchto mezích vítr, který od ní přichází, tok částic, stále dominuje částečkám mezihvězdného prostředí, ale na okraji, když se s nimi srazí, vytváří rázovou vlnu. To způsobuje, že se plyn zahřeje a ionizuje, což způsobuje vyzařování. Takové „bubliny hvězdného větru“ lze pozorovat v mnoha poměrně masivních a jasných hvězdách naší galaxie.Do hledání jsou zapojeni dobrovolníci z celého světa. Účastníci projektu „občanské vědy“ Milky Way Project vyhledávají a zvýrazňují charakteristické oblasti na snímcích získaných vesmírnými dalekohledy Spitzer a WISE. Během prvních pěti let práce objevili dobrovolníci téměř tisíc neobvyklých infračervených zdrojů, kterým se přezdívalo „žluté koule“, a později našli několik tisíc dalších.Téměř okamžitě vědci připustili, že „žluté koule“ jsou spojeny s oblastmi tvorby hvězd a původem masivních hvězd v hustých plynných oblacích. Aby to prověřili, američtí astronomové zmapovali polohu asi 500 takových objektů a zjistili, že se shodují s polohou známých hvězdokup mladých hvězd. Vědci o tom píší v článku publikovaném v časopise The Astrophysical Journal.Tyto „žluté koule“ nejsou hranicemi bublin hvězdného větru, ale hranicemi podobných bublin obklopujících celé shluky nově zrozených hvězd. Jejich stáří je jen asi sto tisíc let: „Představuji si to, že je to něco jako hvězda stále v útrobách,“ řekla Grace Wolf-Chaseová, jedna z autorek studie.Neznámý druh deště na SlunciDříve vědci z Národní astronomické observatoře Čínské akademie věd našli na Slunci neznámý typ koronálního deště.Koronální déšť obvykle nastává, když se horká plazma ochladí a kondenzuje v uzavřených magnetických siločarách, poté hmota začne padat zpět na povrch Slunce. Tento jev se dělí do dvou kategorií: déšť vyvolaný výbuchem a klidný déšť. Nový typ koronálního deště nastává podél otevřených struktur magnetického pole při opětovném spojení magnetických linií.Vyšší otevřené struktury magnetického pole jsou spojeny se spodními uzavřenými smyčkami a vytvářejí magnetickou prohlubeň, do které se vrhá plazma. Zvýšení hustoty plazmy v prohlubni způsobí tepelnou nestabilitu, následovanou ochlazením a kondenzací. Studená kondenzace padá na povrch Slunce ve formě koronálního deště.Během opětovného spojení a kondenzace nebyly zjištěny žádné výbuchy, nový jev proto podle studie patří do kategorie klidných koronálních dešťů.