Jeho předchůdci nazývali tragédii masakrem nebo bestialitou, ale kvůli spojenectví s Tureckem se vyhýbali tvrdším hodnocením. V Jerevanu uvítali „historickou spravedlnost“ a v Turecku prohlásili, že jde o „politický avanturismus.“Oficiální přiznání„Každý rok si tento den připomínáme ty, kteří zahynuli při Arménské genocidě v Osmanské říši, a slibujeme, že nepřipustíme opakování podobných zločinů,“ řekl Biden 24. dubna. Žádný americký prezident se dosud neodvážil použít podobný výrok. I když pokusy byly podniknuty. V roce 1951 připomnělo Ministerstvo zahraničí USA arménskou tragédii jako genocidu. Tento dokument byl zaslán Mezinárodnímu soudu. Za 24 let Sněmovna reprezentantů přijala společnou rezoluci: „Zplnomocňujeme prezidenta, aby vyhlásil 24. dubna Národní den památky na oběti nelidskosti na počest všech obětí genocidy, zvlášť Arménů. Stejně se vyslovil prezident Ronald Reagan v dubnu 1981. Ankara ale navrhla, aby za genocidu byly považovány pouze zločiny spáchané za 2. světové války a po ní. USA souhlasily v obavě znepřátelit si Turecko. I když Kongres přijímal rozhodnutí věnované tragédii Arménů v roce 1984 a 1996. Zákonodárná shromáždění 49 z 50 amerických států také učinila příslušná prohlášení. Během své předvolební kampaně Barack Obama řekl: „Genocida Arménů není obvinění, osobní názor, nebo mínění, je to fakt podložený velkým počtem dokumentů, historických svědectví. Je to nepopiratelné.“ Když se stal prezidentem, tomuto tématu se již vyhýbal. V Jerevanu očekávali, že přece jenom promluví v dubnu 2015, když se konaly pietní akce věnované stému výročí tragédie. Ruský prezident Vladimir Putin, stejně jako francouzský prezident François Hollande, osobně přicestovali do Jerevanu a přímo nazvali zahynulé oběťmi genocidy. Obama jenom vyslal delegaci a použil arménský výraz Mec Jegern (Velký zločin). Jeho příklad následoval také Donald Trump, i když v letech jeho prezidentství přijala Sněmovna reprezentantů kontrolovaná demokraty novelu zákona o přiznání masakru Arménů za genocidu. Pak byl tento dokument schválen v Senátu. Bidenovo prohlášení uvítala také arménská diaspora v USA, která podle existujících dat čítá půldruhého milionu lidí, a také jerevanská vláda. „Je to otázka pravdy, historické spravedlnosti a bezpečnosti,“ řekl premiér Nikol Pašinjan. Turecko to popíráV Ankaře vnímali Bidenův projev jako výzvu adresovanou osobně Recepu Tayyipu Erdoganovi. Americký lídr zavolal den předtím tureckému a informoval ho o přijatém rozhodnutí. Prý to slíbil voličům. Erdogan vyslovil odhodlání bránit pravdu před „lživými“ obviněními. Americkému velvyslanci byl vysloven protest. „Politický avanturismus je největší zrada míru a spravedlnosti. Slova nezmění a nepřepíší dějiny. Nehodláme poslouchat něčí lekce,“ reagoval na Twitteru turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu. Přitom žádné finanční nebo právní následky to vše mít nebude. Turecko nepopírá, že v letech 1915-1922 zahynul na území Osmanské říše velký počet Arménů, kategoricky však popírá, že šlo o cílevědomou likvidaci podle etnického principu. Historici uvádějí fakta. V době 1. světové války zahynulo v Osmanské říši, jejímž právním nástupcem je Turecko, 800 tisíc až 1,5 milionu anatolských Arménů. Přiznalo to 30 zemí, včetně mnohých členů EU. Ve Francii je například popírání genocidy trestně stíhané. Všude to praskáV posledních letech vztahy mezi Ankarou a Washingtonem praskají. V USA považují Turecko za problémového spojence v NATO. Turecká vláda doufala, že se po nástupu nové administrativy situace změní, ale její očekávání byla marná. Turecký ministr vnitra Süleyman Soylu v únoru na americkou vládu uvalil odpovědnost za pokus o státní převrat 15. července 2016. Dříve z toho Ankara obvinila islámského kazatele Fethullaha Gülena, bývalého Erdoganova spojence žijícího v Pensylvánii. Nyní Soylu upřesnil, že Gülenova organizace FETO byla pouhým vykonavatelem.Americké ministerstvo zahraničí na to okamžitě reagovalo. „Tvrzení vysokých tureckých úředních osob jsou naprosto lživá.“ Dodalo, že takové „nepodložené a nezodpovědné projevy“ jsou neslučitelné se statutem Turecka jako spojence v NATO a strategického partnera. Pravou rukou Washingtonu se Ankara stala ve svém regionu hned po 2. světové válce. Turci měli zdržovat sovětský vliv. Američané je považovali za mladší partnery, kterým se dá rozkazovat. Občas vznikly rozpory. Bílý dům například zkritizoval v roce 1974 Turecko za válečnou kampaň na Kypru, později odmítla turecká vláda pomoc Pentagonu ve válce s Irákem. V roce 2013 Washington odsoudil akce turecké vlády během masových protestů. Ke konfrontaci však nedošlo. Když Erdogan usiloval o moc, Američané ho podpořili. Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) byla považována za západní projekt. Stávala se ale příliš samostatnou. Obama se domníval, že Erdogan je umírněný muslimský vůdce a že Turecko je příklad demokratické země s převážně muslimským obyvatelstvem, která může sloužit mostem mezi Evropou a Blízkým východem. Turecko však krok za krokem ustupovalo zpod záštity a neskrývalo své nároky na regionální vůdcovství. Ankara nakonec nakoupila ruské raketové systémy S-400 Triumf, což velmi naštvalo Američany. Byly vyhlášeny sankce, které citelně zasáhly tureckou ekonomiku. Erdogan si to ale nerozmyslel. Dost komplikované je to také se Sýrií. Washington vsadil v boji s teroristy na Kurdy, se kterými mají Turci vleklou občanskou válku. Bílý dům denervují také autoritářské způsoby Erdogana. Ankara byla zase pobouřena rozhodnutím Trumpa ohledně uznání Jeruzalému hlavním městem Izraele a přemístění tam z Tel Avivu amerického velvyslanectví. Neúplná roztržkaBidenova administrativa nicméně nehodlá zrušit vztahy s Tureckem, které USA potřebují jako předsunutou baštu na jižním křídle NATO. Podle mínění docenta Diplomatické akademie Vladimira Avatkova chtějí Američané „posílit nestabilitu na Kavkaze a povzbudit Arménii k těsnější spolupráci s USA a Francií. Je to správný krok z historického hlediska, ale USA chtějí podkopat spolupráci Ruska s Arménií, a také ještě víc zapojit Jerevan do své orbity,“ poznamenal Avatkov. Odbornice na mezinárodní vztahy z Jerevanu Armine Manukjanová má přece jenom za to, že Biden přiznal genocidu spíš pro svoje voliče než pro Arménii. „Druhý adresát je samozřejmě Turecko, se kterým ale jsou problémy. Navíc se Bidenova administrativa snaží navrátit vliv v tomto regionu po válce v Karabachu. Bidenovo prohlášení má velkou symbolickou sílu. Je to odsouzení zločinu proti lidskosti, což má velký význam pro image vlády,“ vysvětlila politoložka. Biden mimochodem zatím přímo nemluvil s arménským premiérem, Pašinjanovi volal ministr zahraničí Antony Blinken. A doslova příští den podal arménský premiér demisi. Startovala totiž volební kampaň, koncem června se mají v republice konat mimořádné parlamentní volby. Země zažívá politickou krizi, jež vznikla po podzimní válce v Náhorním Karabachu. Američané tenkrát ničím Arménii nepomohli.