Vědci z Ohio State University tvrdí, že objevili nejbližší známou černou díru k Zemi. Podle zjištění jejich studie, která se nedávno objevila v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, se nachází v Mléčné dráze a je od Země vzdálena 1 500 světelných let. Verze byla zveřejněna na webu arXiv.org.Vědci tuto díru nazvali Unicorn (Jednorožec). Pro tento název se rozhodli částečně proto, že se nachází v souhvězdí Jednorožce a také proto, že vědci tvrdí, že tato černá díra je jediná svého druhu. Podle astronomů je zvláštní především to, že je černá díra velmi malá.To však nebyla jediná překvapivá věc. Astronomové poukazují i na to, že tato černá díra je od Země relativně blízko. Vědci to odhadují asi na 1500 světelných let, i přesto je však mnohonásobně dál než nejbližší hvězda Sluneční soustavě s názvem Proxima Centauri, která je od naší planety vzdálená asi čtyři světelné roky. Nová hypotézaVědci nedávno vyslovili předpoklad, že supermasivní černé díry nacházející se v centrech galaxií vznikly v důsledku kolapsu supermasivních hvězd v raném vesmíru. Podobné hvězdy se zatím nepodařilo pozorovat, autoři ale doufají, že vesmírný dalekohled Jamese Webba je v nejbližší době objeví.V centru mnoha galaxií se nacházejí supermasivní černé díry o hmotnosti 105 - 1011 hmotnosti Slunce. Vznik těchto obřích objektů je ale dosud záhadou. Existuje několik hypotéz, z nichž nejpravděpodobnější předpokládá, že zárodky supermasivních černých děr vznikly po zániku prvních masivních hvězd v raném vesmíru, a začaly pak shromažďovat okolní plyn, dokud se nezměnily v supermasivní černé díry.Mnozí vědci však tuto teorii zpochybňují, protože ty nejmasivnější černé díry pozorované v lokálním vesmíru, mají hmotnost asi jedné až dvou stovek hmotností Slunce. Aby se z nich po jejich zániku zformovaly supermasivní černé díry, které dnes pozorujeme, mělo by být tempo akrece tak vysoké, jaké je si těžko představit v reálných podmínkách.V souladu s další hypotézou vznikají supermasivní černé díry při kolapsu velkých plynových oblaků a jejich změně v hypernovu o hmotnosti několika set tisíc hmotností Slunce nebo více. Astrofyzici z Japonska, Tchaj-wanu a Ruska vykonstruovali model, v němž se za prarodiče supermasivních černých děr považují supermasivní supernovy. Podle výpočtů autorů bude možno jednu z podobných supernov pozorovat pomocí vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST), který bude vypuštěn koncem roku 2021.