Šichtařová ujišťuje, že takový dojem vůbec není subjektivní, protože inflace je ve skutečnosti mnohem vyšší – jen je skrytá a pro statistiky „neviditelná“. Ekonomka poznamenává, že centrální banka má mezitím dobré alibi před veřejností, že co dělá, dělá dobřePodle ní však nelze zapomínat na to, že tzv. spotřebitelská inflace je počítána ze spotřebitelských cen, které v sobě vůbec neobsahují ceny realit ani cenných papírů. „Vylučována jsou dost často ve světě z této spotřebitelské inflace také auta. A přitom - to všechno jsou položky, které jsou aktuálně inflací dotčené nejvíc,“ podotýká ekonomka.Šichtařová pak uvádí příklad, že ceny amerických nemovitostí rostou nejrychleji za posledních patnáct let, ceny australských nejrychleji za 33 let, a stejná dynamika je viditelná i u všech ostatních států. „Některé státy, typicky USA, mají díky velkému trhu a častému stěhování za prací velmi propracované indexy ven nemovitostí, ale přeci jen poměřovat vývoj cen realit je mnohem těžší než poměřovat vývoj cen rohlíků, a tak na tomto poli nikdy nebudeme mít statistiky tak přesné jako – no jako třeba u rohlíků,“ vysvětluje Šichtařová.Poukazuje pak na to, že zrovna takovou situaci můžeme pozorovat i na příkladu akcií, které v dubnu dosáhly nového historického rekordu, ačkoliv „výsledky akciových společností ani hospodářský výhled pro Evropu tomu vůbec neodpovídají“.Zajímavé ale podle ní je, že tyhle položky ve statistiky sledované spotřebitelské inflaci vůbec nefigurují.I když tvrzení, že „akciím pomáhají dobrá makroekonomická data“, je pravdou, nás však podle Šichtařové oddaluje od podstaty toho, jak k růstu akcií přispívá hospodářská politika vlád i centrálních bank.„Centrální banky poskytují cenným papírům i realitám monetární stimul v podobě tisku peněz, vlády poskytují fiskální stimul v podobě zadlužování. Ale obojí tlačí do oběhu víc peněz nepodložených novými hodnotami, novou přidanou hodnotou. Inflace je zákonitá,“ poznamenává ekonomka.Jenomže dnes se podle ní centrální banky i vlády mohou kvůli specifickému provalení inflace dál vymlouvat, že „spotřebitelská inflace“ je stále nízká, ačkoliv skutečná kupní síla měn prudce klesá. To se ale, jak poznamenává Šichtařová, prakticky nikde neuvádí, přitom až tak specifické nebo výjimečné tohle provalení inflace není. Podle ekonomky to všechno silně připomíná 20. léta 20. století, kdy americká centrální banka Fed dostala za úkol vyvolat inflaci.„Peněžní expanze, kterou prováděl Fed od roku 1914 do roku 1929, navodila obrovský boom cen cenných papírů – akcií i dluhopisů. Pumpování peněz do oběhu peníze zlevňovalo, bylo proto snadné, respektive levné, nakupovat cenné papíry na úvěr. Za druhé, snadné úvěrování firem i podhodnocení dolaru dodaly umělou vzpruhu americkému průmyslu i bankovnictví. Masy tak snadno podlehly dojmu, že ceny akcií jsou správně nastavené, protože americké korporace mají před sebou zářnou budoucnost. A dojem normality a dojem toho, že tisk peněz není nebezpečný, byl podporován i tím, že ve 20. letech 20. století řada zemí zažívala konjunkturu, protože po první světové válce se masy vrátily k větší spotřebě, a tím vzrostlo HDP. Spotřeba však byla zprvu opatrná a hodně se stejně jako dnes propisovala jen do cen cenných papírů, takže i inflace se dlouho zdála pod kontrolou – právě jako dnes. Precedens pro takový typ inflace tedy máme,“ uvedla Šichtařová.Ekonomka pak upozorňuje, že kdysi se zdálo celkem logické nezahrnovat do běžných denních nákupů třeba nemovitosti. S novou monetární politikou už to neplatí a nikdo tenhle koncept nebude měnit, protože se státům náramně hodí.Podle Šichtařové je tak zcela jasné, že naše peníze pomalu ztrácejí svou hodnotu. „A politici a centrální bankéři, kteří jsou za to odpovědní skrze jejich tisk peněz a zadlužování, se tváří já nic, já muzikant,“ poukazuje ekonomka.Šichtařová se proto domnívá, že by bylo správné, kdyby se veřejně uváděly různé druhy inflací za různé segmenty ekonomiky.„Jenomže namísto toho je například růst cen cenných papírů prezentován jako „úspěch“ vládní politiky a zhodnocování cenných papírů – ačkoliv v realitě bychom to měli spíš označovat za inflaci jejich cen,“ uzavřela celou věc ekonomka.