Start bude probíhat z raketového polygonu White Sands v Novém Mexiku. Informace jsou zveřejněny na oficiálních stránkách NASA.
Heliosféra je oblast prostoru kolem Slunce, ve kterém se plazma slunečního větru - proud ionizovaných atomů sluneční koróny - pohybuje v magnetickém poli Slunce nadzvukovou rychlostí. Díky heliosféře jsou všechny objekty ve sluneční soustavě chráněny před negativními účinky kosmického záření přicházejícího z mezihvězdného prostoru.
Ve vzdálenosti prvních deseti miliard kilometrů od Slunce je rychlost slunečního větru asi jeden milion kilometrů za hodinu. Tváří v tvář mezihvězdnému prostředí v oblasti, kterou vědci nazývají hranicí rázové vlny, sluneční vítr zpomaluje. Ještě dále je heliopauza, vnější hranice heliosféry, podél které se vzájemně vyvažuje mezihvězdný tlak a sluneční vítr. Zde končí ochranná bublina magnetického pole Slunce a začíná mezihvězdný prostor.
„Toto je opravdu nejvzdálenější hranice, kterou můžeme prozkoumat,“ uvedl na webových stránkách NASA Walt Harris, hlavní výzkumník mise SHIELDS a vesmírný fyzik z Arizonské univerzity. „O tom, co je za touto hranicí, toho stále víme velmi málo. Naštěstí nám mohou pomoci mezihvězdné částice, které procházejí touto hranicí a dostanou se do sluneční soustavy.“
Podle projektu mise SHIELDS (Spatial Heterodyne Interferometric Emission Line Dynamics Spectrometer) je sonda umístěna na palubě rakety, která dosáhne výšky asi 300 kilometrů během několika minut po startu. Přístroj se pak zaměří na „čelní“ část heliosféry, aby zachytil světlo z přicházejících atomů vodíku.
SHIELDS bude měřit světlo ze speciální skupiny neutrálních atomů vodíku z mezihvězdného prostoru. Nabité částice obcházejí heliopauzu a neutrální, s vyváženým počtem protonů a elektronů, protínají silové linie magnetického pole a pronikají heliopauzou dovnitř sluneční soustavy, ale odchylují se. Těmito odchylkami je přístroj schopen obnovit trajektorie částic, aby určil, odkud pocházejí, a pozorování změn vlnových délek pomocí spektrometru SHIELDS pomůže stanovit jejich rychlosti.
Analýzou těchto parametrů vědci doufají, že obnoví tvar této bubliny a získají první data o struktuře mezihvězdného prostoru za jejími hranicemi, protože podle fyziků by se heliosféra měla deformovat při srážce s mezihvězdným prostředím - smršťovat se tam, kde je odpor větší, a rozšiřovat se tam, kde je menší.
Vědci se například domnívají, že sluneční soustava nyní prochází prostorem dlouhým asi 300 světelných let ve spirálním rameni Orionu naší galaxie Mléčná dráha. Astronomové nazývají tuto stránku místní bublinou. Obsahuje stovky hvězd, včetně Slunce. Výpočty ukazují, že její hustota je asi desetina hustoty zbytku hlavního disku galaxie. Výsledky pozorování SHIELDS by měly tyto teoretické konstrukce potvrdit nebo vyvrátit.
