V úterý 14. dubna disciplinární komise UEFA udělila trest účastníkům incidentu mezi slávistou Ondřejem Kúdelou a záložníkem Glasgow Rangers Glenem Kamarou. Údajnou rasistickou urážku na konto Kamary vyšetřoval inspektor fotbalové asociace, který důkazy neodhalil. Navzdory absenci přesvědčivých důkazů pro obvinění českého sportovce z rasizmu mu komise zakázala činnost na 10 zápasů. Kvůli incidentu přijde český obránce mimo jiné o letní mistrovství Evropy. Glen Kamara, který Kúdelu po utkání fyzicky napadl, byl potrestán pouhými třemi utkání.
Kúdela stejně jako pražský klub nařčení z rasismu popřeli a na rozhodnutí UEFA reagovali s pokorou. Kúdela o odvolání uvažuje, skotský klub odvolání chystá, protože zmíněný trest shledal za přísný. Incident se přitom dimenzuje jak na národní, tak i na mezistátní úrovni.
Četné negativní reakce českých politiků všech směrů poukazovaly na předpojaté a jednostranné rozhodnutí UEFA. Kancléř Vratislav Mynář shrnul pohled hlavy státu ve včerejším dopise UEFA, v němž poukázal na pokrytectví a pozitivní diskriminaci vůči fotbalistovi Slavie. „Vaše snahy mohou vést k opaku, tedy k situaci, kdy bude osoba s jinou než černou barvou pleti diskriminována, utlačována a krácena na svých právech,“ podotkl v dopisu Mynář.
Advokát skotského hráče Aamer Anwar po zveřejnění hradního dopisu důrazně požádal českého prezidenta, aby se distancoval od slov kancléře a Kúdelovi pohrozil vězením. Kauza se do finále zatím neblíží. Nicméně sportovní incident vyvolal řadu společenských otázek o vnímání rasismu v Česku, jakožto státu střední Evropy, a v západních zemích.
Obrátili jsme se na sociologa a publicistu prof. Jana Kellera s prosbou o komentář této události a možné důvody reakcí jak na české, tak na nadnárodní úrovni. Profesor v komentáři Sputniku poukázal na zjevnou tendenci zneužití tématu rasismu a genderismu evropskými státy pro marginalizaci společnosti a umělé vyvolání pocitu viny mezi občany i těch zemí, které koloniální minulost nemají.
Rozhodnutí UEFA o zastavení činnosti obránci Slavie Ondřeji Kúdelovi na 10 zápasů vyvolalo v České republice kritiku. Řada českých politiků reagovala na sociálních sítích. Dokonce i Pražský hrad se k tomu vyslovil. Jedná se o neobvyklou situaci ve sportu, nebo je to spíše politický skandál?
Teď už se z toho stal politický skandál. Já osobně za skandální považuji právě to, jak se z běžné výměny názorů mezi dvěma mládenci na hřišti může vyrobit aféra tak obludných rozměrů. Pokud bychom žili v normální době, potom by vše skončilo tím, že fotbalista, který se cítil dotčen, si počká na toho druhého před šatnou a vysvětlí si to s ním ručně. To se také stalo a tím to mělo skončit. Všechno to, co následovalo od toho okamžiku, je svědectvím, že v normální době a v normální společnosti prostě nežijeme. Z toho, že dva hoši, kteří jsou zhruba tak stejně chytří, si něco řeknou v afektu na hřišti, se stává soudní zápletka, mezinárodní spor, hackerské útoky, politická aféra a nikdo neví, kdy a jak toto bláznění skončí. Opakuji, že tohle vůbec normální není.
Podle reakcí na sociálních sítích je v České republice na skandál pohlíženo jinak než na západě: nikoli jako na incident mezi fotbalisty tmavé pleti a světlé pleti, ale jako konflikt mezi západoevropským a východoevropským fotbalistou. Jaké jsou důvody tohoto odlišného přístupu?
Napětí nejen mezi západními a východními fotbalisty, ale celými zeměmi je tady latentně pořád a má mnohem hlubší kořeny. Lidé z východních členských zemí EU mají oprávněný pocit, že Evropská unie funguje jinak, než si představovali. Stali jsme se nízce kvalifikovanou periférií, která vykonává v roli subdodavatelů lacino málo kvalifikovanou práci. Tím zvyšujeme zisky koncernů sídlících v zemích západní Evropy. Za to, co si vyděláme, nám ze Západu prodávají potraviny nižší kvality. Naši lidé si to uvědomují. Alespoň částečně odškodněni za tuto podřízenu pozici máme být penězi z evropských fondů. Do těchto fondů ovšem nepřispívají koncerny, které z nás těží, ale především střední vrstvy v Německu, Francii a dalších zemích. Také ony si to uvědomují. Takže EU funguje tak, že my máme pocit, že na ně lacino děláme, a oni mají pocit, že na nás draze doplácejí. Toto latentní napětí se pak může projevovat kdekoliv, třeba i při fotbalu.
Přístup západní a východní Evropy ke hnutí BLM je také rozdílný. Neochota hráčů Slavie klečet před zápasem v Londýně nedávno vzbudila negativní reakce britského tisku. V čem se podle Vás liší vnímání rasismu ve Velké Británii a Francii od České republiky? Nakolik země západní Evropy ve věci rasismu ovlivňuje jejich koloniální minulost?
Celá ta vlna obviňování z rasismu je uměle vytvořená. V době, kdy ve všech zemích narůstají sociální nerovnosti, kdy se všechny země stále více zadlužují a kdy je stále více lidí sociálně exkludováno, tedy vytlačováno na sám okraj společnosti, slouží kauza rasismu, ale také hnutí genderismu, hnutí za práva minorit a některá další k odvrácení pozornosti od problémů, které politická elita nechce, anebo nedokáže řešit.
Ocituji Vám něco, co si můžete ověřit v knize francouzského sociálního geografa Christopha Guilluy. Nevím o nikom jiném, kdo by to vyjádřil takto jednoduše a stručně. „Využívání témat minorit a rasismu umožňuje vládnoucí třídě urychlit proces marginalizace (bílých) středních vrstev a přenést na ně všechny hříchy západních společností (otrokářství, kolonialismus, holocaust aj.). Za to všechno předstupují střední vrstvy každý den před tribunál dějin. Vládnoucí třída si tím zaručuje nevinnost. V této dělbě práce ohledně dějin Západu jsou lidové vrstvy donuceny převzít temnou stránku, zatímco vrstvy vládnoucí se mohou prezentovat jako dědicové pozitivních dějin (od osvícenství k emancipaci menšin). Za skutečného viníka jsou prohlášeny deklasované lidové vrstvy, zatímco buržoazie za reprezentanta lidských a tržních práv. To zbavuje legitimity každou kritiku ekonomického modelu. (Christophe Guilluy: No Society. La fin de la classe moyenne occidentale. Paris: Flammarion 2018. str. 88)
Lze posuzovat rasismus dle stejného měřítka ve všech státech Evropské unie, když některé z nich byly svým způsobem objektem kolonializmu? Zejména země Koruny české za doby Habsburské monarchie.
Stejně tak jako vládnoucí elity na Západě přenášejí vinu za minulé skutečné i domnělé hříchy na lidové vrstvy, právě tak ji přenášejí na celé země, které nikdy kolonie neměly. Je to pořád stejná finta. Velké koncerny rabují nerostné bohatství a přírodu v Africe stejně jako v minulosti, ale když kluci na hřišti teatrálně pokleknou, je vše vyřízeno, vina je smyta a rabovat se může dál. To divadlo je urážlivé pro všechny a je i v zájmu hráčů tmavé pleti, aby se s tímto cirkusem přestalo.
Existuje dost populární názor, že UEFA vydala takový rozsudek kvůli předsudkům vůči fotbalistům z východní Evropy a stereotypu, že všichni Východoevropané prý jsou rasisté. Jaké jsou důvody tohoto stereotypu? Souvisí to s totalitní minulostí? Pokud ano, proč 30 let po krachu socialistického bloku na Západě přetrvává podobné vnímání Východoevropanů?
Ale tady přece vůbec nejde o nějakou totalitní minulost. Belgické království totalitní nebylo a belgičtí vojáci utínali v Kongu tisícům černochů obě ruce pro výstrahu, aby byli ti ostatní poslušní. Ze zisků dosahovaných za cenu tohoto teroru se stavěly dnešní nejvýstavnější bruselské čtvrti. Demokratický Západ i dnes dokáže profitovat z dětské práce v afrických dolech. Zároveň má ovšem misionářské sklony a rád káže o těch nejvyšších hodnotách, na které prý má monopol. Nejprve chtěl své hodnoty vnucovat chudým zemím Jihu. Vystupoval přitom jako nejvyšší arbitr toho, co je správné. Dnes se za to údajně stydí, ale přitom chce vnucovat východním zemím, které se na jeho zločinech nepodílely, aby se styděly spolu s ním, anebo raději ještě více.
Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.
