Od demokratického bloku a Pirátů přitom Hampl nic jiného neočekával, neboť prý chápe, že měli dělat svou obvyklou práci, respektive „prosazovat zájmy nadnárodních korporací proti obyvatelům ČR“. Základní smysl jejich existence je totiž podle Hampla vyždímání z místních lidí a místní krajiny co nejvíc a bez ohledu na následky.

Nicméně, to, že pokračování likvidace českého zemědělství a devastace české krajiny podpořilo vládní hnutí ANO, se pro Hampla stalo rozhodně větším překvapením. Obzvlášť proto, že ANO původně kvóty podporovalo.

„Že by u Andreje Babiše zvítězila zbabělost nad chamtivostí? Vždyť jeho Agrofert by byl mezi těmi, kdo by na ochraně českého zemědělství vydělali nejvíc,“ poznamenal Hampl.

Jak ale upozornil sám Babiš, po důkladné úvaze přišel na to, že přijetí zákona bude „zcela zbytečné politické gesto, které je v rozporu s fungováním vnitřního trhu Evropské unie“. Jak poznamenává Hampl, nespokojenost Bruselu by pak Babišovi zjevně nenahrála na smeč.

„Přínosy zákona by se dostavily až někdy v budoucnu a případný bojkot ze strany řetězců by Babišův podnik pocítil okamžitě. Navíc by se k řetězcům zcela jistě přidaly zahraniční banky (tedy všechny banky), takže by Agrofert mohl skončit za pár měsíců. Inu, ani největší oligarcha v zemi není tak tak velký pán, aby si mohl dopřát luxus nezávislosti,“ poznamenal Hampl.

Takový luxus samozřejmě nabízí řadu atraktivních možností, jenže využít je může jen politik, který má nějaké zcela odlišné rysy, než jsou ty, jež má český premiér.

„Kdyby byl na Babišově místě někdo typu Orbána, už by v místních centrálách sítí supermarketů seděli potenciální nucení správci a šikanózní finanční či hygienické kontroly by drtily každého, kdo by se pokoušel české vládě cokoliv diktovat. Manažeři nadnárodních řetězců by si velmi rychle spočítali, že spokojit se s polovičním ziskem je lepší než nic. A co se týče bank, o té odvětvové dani se už mluví dlouho. A není náhodou vývoz nezdaněného zisku trestným činem?“ ptá se Hampl.

Politolog s pohoršením poznamenává, že si český premiér, jenž strávil celý život mezi byznysem a politikou, na rozdíl od Orbána vypěstoval poněkud jiné vlastnosti.

„Jsou to ty povahové rysy, které vedou k nárůstu bohatství a politické moci, ty zároveň znemožňují razantně vystoupit na obranu vlastní země, a dokonce i na obranu vlastních zájmů,“ poznamenal Hampl.

Neschopnost Andreje Babiše postavit se za svou zemi tak není podle Hampla jen otázka genetického vybavení či zážitků z dětství, ale zejména toho, že pokud se chce stát tím nejlepším v celé zemi, tak se musí určitým podmínkám přizpůsobit. To ale nikdy není o společném zájmu.