V rozhovoru pro Sputnik to řekl hlavní vědecký pracovník laboratoře mořské ekotoxikologie Tichomořského oceánologického ústavu V.I. Iljičova pobočky Ruské akademie věd na Dálném Východě, doktor biologických věd Vladimir Rakov.
Televize NHK předtím informovala, že japonská vláda hodlá na začátku příštího týdne oznámit rozhodnutí o utilizaci vody z havarované jaderné elektrárny Fukušima 1 vypouštěním po pečlivém očištění do oceánu. Za přibližný termín zahájení vypouštění vody do oceánu označily zdroje televize rok 2023. S ohledem na běžné tempo hromadění vody mají být všechny nádrže přeplněny ke konci roku 2022.
„Když vypustí vodu v místech, kde se mořské vody dobře míchají, nebude zvýšení radiace moc patrné, ale když ji vypustí v místech, kde proud směřuje k našemu pobřeží, dostanou se izotopy do ryb, v kterých se hromadí v kostech a masu. Lidé budou tyto ryby konzumovat po celé Zemi, což způsobí jisté následky. Proto není nic dobrého na tom, že hodlají tuto vodu vypustit,“ řekl Rakov.
Podle jeho názoru se voda z Fukušimy nedá úplně očistit z radioaktivního zamoření.
„Jsou to izotopy atomů. Ať budou jakkoliv čistit vodu, izotopy zůstanou. V přírodě existuje uhlovodík C12 a C14. Jak se dají rozdělit? Dají se jenom zaznamenat s pomocí Geigerova počítače, ale rozdělit, vyčlenit zvlášť C14 a C12 nejde… Také uran a thorium jsou důležité radioaktivní prvky, které se zpracovávají organismem,“ poznamenal vědec.
Řekl, že jednotlivé nestabilní izotopy již mohly zmizet po havárii na Fukušimě, například radioaktivní jód, ale jsou také takové, jež se rozpadají desítky a stovky tisíc let.
„Nedá se jich vůbec zbavit. Budou pořád existovat v koncentracích, jež vznikly z jaderných reakcí v jaderných elektrárnách,“ upřesnil Rakov. Poznamenal, že pro velké množství mořských organismů neusnadní situaci fakt, že voda má být očištěna na úroveň mezinárodních norem.
„Normy nejsou odůvodněné, protože někteří považují za normu jednu koncentraci, jiní jinou. Organismy jsou různé. Pro lidi je to možná norma, ale pro chobotnice nikoli, nebo, například, pro velryby stačí malá dávka, aby zahynuly. Normy pro oceán, pro jednotlivé druhy živočichů, kterých jsou miliony, nejsou stanoveny,“ poznamenal vědec.
Dále také řekl, že když voda z Fukušimy bude vypuštěna naproti ní, pak odpad bude šířit proud Kurošio, který teče z jihu na sever, a za Fukušimou se otočí, aniž by dosáhl Cugarského průlivu, na východ směrem k Americe a dál.
„Když budou vypouštět vodu severněji, kde proud Ojašio teče u Kurilských ostrovů a dotýká se Hokkaida, může také dosáhnout našeho pobřeží, protože se část Ojašia dostane přes Kurilský průliv do Ochotského moře. A již tady si mohou ryby tohoto moře pochutnat na jaderném odpadu. Když bude voda vypuštěna v centrální části Pacifiku, může se znečištění dostat také do Jižní polokoule. V každém případě má Světový oceán takový systém proudů, že ať je voda vypuštěna kdekoliv, za mnoho let se tak rozšíří, že se octne prakticky všude,“ poznamenal vědec.
Jako příklad uvedl Vladivostok a Nachodku, kde byly již dávno zaregistrovány stopy po bombardování Hirošimy a Nagasaki, protože se do Japonského moře dostala v roce 1945 část radiačního odpadu. Následky byly zaznamenány také v USA, řekl Rakov.
V důsledku zemětřesení o magnitudě 9,0 a vlny tsunami došlo 11. března 2011 v jaderné elektrárně Fukušima 1 k největší havárii po Černobylské. Kvůli úniku radiace byli evakuováni obyvatelé východních okresů prefektury Fukušima. Díky vykonané dezaktivaci byl obyvatelům některých okresů povolen návrat domů. Avšak část okresů je dodnes nevhodná pro život. Podle odhadu provozovatele jaderné elektrárny Fukušima 1, společnosti TEPCO, bude na definitivní likvidaci následků havárie a demontáž zařízení potřebných 40 let od okamžiku tragédie.
