Bývalý prezident již od počátku epidemie tvrdí, že koronavirová statistika je velice nespolehlivým zdrojem pro odůvodnění politických rozhodnutí, neboť ohledně toho, v jaké míře jsou data o covidu schopna odrážet skutečnost, existuje řada debat.
„Patří sem debata o počtu zemřelých (úmrtí s covidem nebo na covid), o rozdílu mezi nakaženými a pozitivně testovanými, o rozdílu mezi nakaženými a nemocnými. Patří sem i debata o ošidnosti jakéhokoli mezinárodního porovnávání vzhledem k odlišným definicím jednotlivých pojmů, k lišícím se statistickým systémům, ke stále opakovanému míchání absolutních čísel s čísly relativními (alespoň ve vztahu k počtu obyvatel), ke koncepčně chybnému proplétávání stavových a tokových veličin atd.,“ uvedl Klaus.
„Již celý rok to považujeme za obrovský problém, který se velmi nepříznivě projevuje v hodnocení situace v České republice oproti dalším zemím, zejména zemím sousedním. Rychle bylo zapomenuto, že se i ministr zdravotnictví Blatný v lednu prořekl, že maximálně jen asi jedna třetina zemřelých vykazovaných ve spojitosti s covidem zemřela skutečně na covid,“ připoměl exprezident.
Klaus pak znovu zdůrazňuje, že o nejednoznačnosti předváděných dat se dnes rychle zapomíná. Podle něj je natolik zvláštní, že se to dnes a denně nediskutuje, že předpoklad o přítomnosti nějakého záměru se mu zdá zcela odůvodněným.
„Není to náhodou něčí záměr? Nesnaží se naše vláda maximalizovat počet nakažených, hospitalizovaných a zemřelých, aby vyvolávala strach a pomocí něho ospravedlňovala tvrdost karanténních opatření? Je tento výrok ode mne dezinformace nebo je to moje racionální úvaha?“ ptá se.
Klaus se domnívá, že politici nenaslouchají debatám o nejednoznačnosti čísel zejména proto, že by to udělalo následující proces rozhodování mnohem složitější a rizikovější.
„Nemyslím si, že je naše vláda (a drtivá většina Parlamentu) součástí celosvětového spiknutí proti svobodě občanů (tím bych je důrazně odlišoval od pánů Gatese, Sorose a Klause Schwaba) a nemyslím si ani to – i když to leckdo říká – že je naše vláda prodlouženou rukou lobbujících farmaceutických firem. Myslím si však, že naše vláda kalkuluje s tím, že horší čísla ospravedlňují snazší mocenské zásahy, že usnadňují vládní kritiku argumentů všech „popíračů“ mého typu, že usnadňují vládnutí a že posilují moc politických elit (obklopených šiky svých poradců, tzv. expertů) nad občany,“ řekl.
Horší čísla jsou podle Klause opravdu velmi užitečným nástrojem v boji o mocenský vliv.
„Samozřejmě je síla radosti politiků (ale i opozice) za to, že jsme nejhorší, korelována s tím, dá-li se ukázat, že to, že jsme nejhorší, se dá svést na domácí politické protivníky. Pak se rozbíhá soutěž o to, co nejvíce politických soupeřů obvinit, že způsobili, že je naše země nejhorší. Opozice viní vládu, vláda opozici a ‚lid‘, média všechny,“ podotkl Klaus.
Důraz na to, že jsme v něčem nejhorší, má však podle něj i poněkud jiné kořeny. Dobře to podle něj ilustrují zprávy o očkování.
„Z 27 členských zemí Evropské unie je Česká republika na 12. místě, tedy lepší než průměr zemí EU, zatímco pod průměrem jsou např. Francie, Itálie, Německo, ale i třeba Belgie a Nizozemsko,“ poznamenal Klaus k očkování a pozastavil se nad tím, že občané dostávají úplně jiné zprávy.
„Ono sebepoškozování vůči ostatním zemím je jednou z charakteristických vlastností jistého ‚antičecháčkovství‘ těch našich lepších a pomazaných. Setkávali jsme se s tím celá tři desetiletí, hned po listopadu 1989. Zůstává to s námi stále,“ uzavřel Klaus.
