I když se ve vlasti zájem o autora a o jeho literární postavu ze zcela pochopitelných „ideologických“ důvodů snížil, Švejk i nadále dobývá srdce nových generací obyvatel Ruska. Jméno Jaroslava Haška nesou ulice ruských měst a v zemi je také mnoho pomníků a soch českého spisovatele a jeho slavného hrdiny. Zeměpis těchto projevů paměti a lásky zahrnuje Moskvu, Petrohrad, Samaru, Omsk, Bugulmu, přímořskou Anapu a jiné velké a malé osady na mapě Ruska.
Román o Švejkovi je v ruských překladech jednou z nejčastěji vydávaných knih zahraničních spisovatelů. Jen v období 1956 až 2016 celkový náklad jednoho z ruských překladů, od Petra Bogatyrjova, přesáhl 5,3 milionu výtisků.
Ruská tvůrčí elita nemá k Švejkovi jednoznačný postoj. Populární básník Konstantin Popov si klade otázku:
„Čím by nás dnes překvapil dobrý voják Švejk? Řeknete, že satirou? To sotva. Spíše by zatančil twerk se „včeličkami“ (skandální taneční skupina, pozn. red.). A možná, že by soutěžil v rapu s Timatim (ruským interpretem hip hopu, pozn. red.),“ uvedl.
Jak se dá vysvětlit podivný fenomén nepomíjivé popularity tohoto českého spisovatele a české literární postavy v Rusku? Zajímavý názor vyslovil svého času v besedě s naší redakcí filolog slavista, známý odborník pro tvorbu Jaroslava Haška, profesor Sergej Nikolskij:
„Je příznačné, že politika nijak neovlivňuje popularitu Haškova románu v Rusku a lásku ke Švejkovi, a mladá generace už ani neví, že v letech občanské války v Rusku sloužil Hašek v Rudé armádě. Rusové mají Švejka rádi, protože ho pokládají za svého. Je blízký postavě našeho pohádkového Hlupáčka Ivanušky, který není vůbec hlupákem. A jsou v něm vidět také rysy dobrého vojáka Vasilije Ťorkina ze slavné poémy Alexandra Tvardovského.
Citáty z Haškova románu se staly součástí ruské kultury. Známý film Ivana Pyrjeva V šest večer po válce je přímou parafrází českého románu. Pamatujete si – „v šest hodin po válce u Kalicha“?
V ruské řeči žijí také fráze o starém sapérovi Vodičkovi – prý víme, co nám chcete udělat. A analogický případ v Budějovicích… Těchto výrazů užívají dokonce lidé velmi vzdálení literatuře.
Je příznačné, že první překlad Osudů dobrého vojáka Švejka do ruštiny byl udělán z němčiny v roce 1926, a vydalo ho leningradské nakladatelství Priboj. V roce 1929 zakladatel sovětské bohemistiky, profesor MSU Petr Bogatyrjov, přeložil román z českého originálu, a tento překlad se považuje dosud za klasický.
Je mi líto, že v Česku Švejka mnozí znevažují a myslí si, že Hašek očernil českou národní povahu, když ho ukázal jako idiota. Podle mého názoru je Švejk jednou z nejlepších komických postav ve světové literatuře 20. století, a samotný román je pokračováním v tradici renesance.
Haškův jiskřivý text je navíc mohutnou výzvou „složit zbraně“. Přičemž Hašek nepoužil tradičních literárních forem, v nichž jsou folklórní prvky jakýmisi klišé. Všechno si od začátku až do konce vymyslel sám. I když reálný člověk jménem Josef Švejk opravdu existoval. Kdy jsem pracoval v pražských archivech, podařilo se mi zjistit jeho totožnost.
Josef Švejk a Jaroslav Hašek byli zapsáni do jednoho dobrovolnického pluku, který bojoval v Rusku za první světové války. Znali se. Pak bydlel Švejk v Praze na Bojišti, doslova 30 kroků od hospody U kalicha. Kdy v roce 1955 bylo rozhodnuto udělat z hospody pamětihodnost, Josef Švejk tam přišel a stál skromně stranou… Myslím si, že nyní Jaroslav Hašek, který se už skoro úplně spojil s hrdinou svého románu, stojí také skromně stranou a pozoruje osudy dobrého vojáka Švejka v 21. století. V tom našem novém století, které zachází občas nelítostně s dějinami vlastní země.“
Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.
