Vědci z Katolické univerzity v Lovani v Belgii a Národního institutu pro vodní a atmosférický výzkum (NIWA) na Novém Zélandu objevili bioluminiscenci u tří druhů hlubinných žraloků – Etmopterus lucifer, Etmopterus granulosus a černého žraloka neboli Dalatias licha. Žraloci byli chyceni během rybolovu poblíž Chathamských ostrovů u východního pobřeží Nového Zélandu v lednu loňského roku.
Bioluminiscence je proces vytváření viditelného světla, který vzniká díky chemickým reakcím živých organismů. Jde o častý jev mezi malými mořskými živočichy. Jde o první případ, kdy byl tento jev zadokumentován u velkých druhů mořských živočichů, zejména u černého žraloka (Dalatia).
Tento druh žraloku dorůstá do rozměrů 180 centimetrů a v současné době je největším představitelem luminiscenčních obratlovců, objevených vědci. Vědci se totiž dříve domnívali, že bioluminiscence je charakteristická jenom pro menší druhy žraloků – světelných žraloků, kteří nepřesahují délky 42 centimetrů. Vědci proto nazvali černého žraloka, neboli Dalatiu, „obřím světelným žralokem“.
Tu skutečnost, že se doposud vědcům nepovedlo zaznamenat u černého žraloka jeho schopnost „zářit“, vědci argumentují tím, že luminiscenční části jsou u nich rozmístěny podél nižní části břicha, boků a na hřbetní ploutvi. Když na ně vzhlížíte shora, vypadají tmavě.
Autoři zatím nejsou schopni vysvětlit, k čemu slouží tato funkce černým žralokům. Bioluminiscence většinou slouží k zastrašování predátorů, ale černí žraloci nemají v přírodě přirozené nepřátele. Černý žralok neboli Dalatia je mocný predátor, který žije v hlubokých vodách oceánu v hloubce asi 200-1000 metrů, kde už sluneční paprsky nepronikají. Živí se rybami, malými žraloky, hlavonožci a korýši. Žijí po celém světě v tropických a teplých klidných vodách.
Tento druh žraloků je považován za jeden z nejpomalejších. Je však schopen dosahovat pozoruhodné rychlosti při lovu proplouvajících ryb. Vědci se domnívají, že záře pomáhá dravcům nepozorovaně se připlížit ke kořisti: při pohledu zespodu totiž svítící břicho splývá se světlejší vodou.
Aby vědci mohli poskytnout jednoznačnou odpověď na tuto otázku, jsou odhodláni pokračovat v pozorování černých žraloků.
„Vzhledem k rozlehlosti mořských hlubin a přítomnosti světelných organismů v těchto hlubinách se domníváme, že tato funkce musí v hloubce hrát důležitou roli při strukturování největšího ekosystému na naší planetě,“ uvádí autoři studie.
