Jsem kardiolog, ale taky jsem primář interní kliniky. Kromě interních pacientů se od října staráme i o ty covidové.

Ivermektin jsme nasadili pacientům s těžkým průběhem, kteří museli dostávat kyslík. Naším cílem bylo, aby ho už nepotřebovali a jejich stav se zlepšil, což se nám u většiny podařilo.

Tolerance léčby byla velmi dobrá, nežádoucí účinky minimální, zdravotní stav velké většiny pacientů se po užívání ivermektinu a ve spojení s další léčbou podařilo zlepšit natolik, že mohli být propuštěni domů.

Použili jsme to u 30 pacientů a ty výsledky jsou spíš lepší, než je uváděný průměr. Jasné závěry se z toho ale zatím dělat nedají, jde o malý počet pacientů. Průběh nemoci se ale u části z nich zlepšil relativně rychle, u ostatních k výrazným změnám nedošlo. Není to tak, že by to všechno mělo jasný průběh, že dáte nakaženým tento lék a stane se zázrak. Tak to není.

Nedokážu říct jasný verdikt, že ivermektin stoprocentně funguje a že se všichni uzdravili, když jsme jim ho podali. Na to bohužel nemáme důkaz. Máme ale dobré zkušenosti, co se týče tolerance léku. Pacienti ho dobře snášejí. Podávali jsme ho dvakrát, zejména pacientům s pneumonií, a jejich stav samozřejmě sledujeme až do jejich propouštění domů. V současnosti dostupná léčba, jako je remdesivir nebo doporučované kortikoidy, u těchto pacientů nevede k dramaticky rychlému zlepšování, proto jsme zkusili i ivermektin. Problém není v tom, že bychom podávali lék, který bychom neměli. Ve světě se používá několik let a reportován byl s minimem nežádoucích účinků v jiných indikacích, takže jsme si řekli, že by léčba neměla být nebezpečná.

Nedá se z toho uzavřít, že by se stav pacientů zlepšil jen na základě ivermektinu. Používáme i kortikoidy a další doplňky, například vitamin D. Moc jiných léků ale není. Snažíme se podávat všechno, co vychází z nějakých doporučených postupů.

Problém Česka je, že žádné doporučené postupy nebyly v poslední době poskytnuty. Poslední oficiální doporučení je z dubna, kdy tu téměř žádný covid nebyl. Pak jsou tu standardní, konzervativnější postupy, kdy se z těch běžných léků doporučují kortikoidy nebo remdesivir. Problém je, že z poslední velké studie zaštítěné WHO vyšlo, že osud pacientů je stejný bez ohledu na to, jestli jim remdesivir dáte nebo nedáte, což by znamenalo nepodávat takový lék.

Studie o použití ivermektinu nejsou obecně z nejrenomovanějších míst. Tato látka se navíc používá zejména v zemích třetího světa, kde je zvykem používat ji jako antiparazitikum. Pak je tu část studií z Ameriky, které jsou retrospektivní, což není úplně standardní, abyste mohli s jistotou říct, že nějaký lék funguje, proto se to ještě ověřuje v kvalitnějších klinických studiích.

Ono to vychází z celého roku. Ze začátku zde bylo několik nadějných léků jako hydroxychlorochin, pak některá antibiotika, antivirotika, která se dřív používala k léčbě jiných chorob. Postupně tyto léky odpadly, protože se neprokázal jejich prospěšný účinek, ne kvůli tomu, že by škodily. Myslím si, že to vedlo k tomu, že všichni přestali věřit, že nějaký jiný lék by mohl na covid působit. Pak to samozřejmě nemá oporu v těch jasných klinických studiích.

Nežádoucí účinky ivermektinu jsou přitom minimální a pacienti by ho měli dobře tolerovat. Z tohoto pohledu si myslíme, že není důvod se příliš obávat. Někdo je spíš zdrženlivější. Náš názor je, že ten průběh nemoci, jak ho vidíme v nemocnicích, si zaslouží snažit se, co to jde.

Vím, že na Slovensku se to začíná používat. Nevím ale o tom, že by ho používal ještě někdo. My jsme si loni na podzim řekli, že si uděláme iniciální zkušenost a necháme si lék mimořádně dovézt. I vzhledem k tomu, jakou máme sami zkušenost s remdesivirem. Čas běží a nemocní přibývají, někteří odcházejí, takže si myslím, že není na co čekat v této situaci. Takový názor ale asi nebudou mít všichni. Kdyby došlo na kontroverzi, tak to asi dopadne stejně jako v americkém Národním ústavu zdraví (NIH), že nejsou jasné důkazy ani proti, ani pro podání a musí se počkat na kvalitnější studie.