Černý zemřel v noci na úterý ve svých 77 letech. Informoval o tom dnes šéfkomentátor redakce sportu ČT Robert Záruba na svém Twitteru.
„Muž, který rád posouval hranice, nic neměl za nemožné a pomohl objevit mnoho velkých věcí: nápaditý jazyk sportovní reportáže,krátké otázky, televizní debaty, sportovní kanál a Jardu Jágra. Emeritní/navždy šéfredaktor naší redakce, Otakar Černý v noci zemřel. Hodně síly rodině,“ napsal Záruba.
Muž, který rád posouval hranice, nic neměl za nemožné a pomohl objevit mnoho velkých věcí: nápaditý jazyk sportovní reportáže,krátké otázky, televizní debaty, sportovní kanál a Jardu Jágra.
Emeritní/navždy šéfredaktor naší redakce, Otakar Černý v noci zemřel. Hodně síly rodině
— Robert Záruba (@robertzaruba) February 16, 2021
Diváci ho především znají z pořadu Co týden dal. Otakar Černý byl vzděláním učitel a zhruba dvacet let učil na kladenském učilišti fyziku a matematiku. V Československé televizi začal pracovat od roku 1969. Před sportovní redakcí vedl i redakci zpravodajství.
Během základní vojenské služby podepsal rezoluci na podporu Alexandra Dubčeka a proti vstupu spojeneckých vojsk.
Významným způsobem se podílel na tvorbě veřejnoprávní televize. Před patnácti lety jako šéfredaktor sportovní redakce založil program ČT sport.
„Proslul neotřelostí svých reportáží i schopností formulovat otázky hostům,“ píše o něm Česká televize.
Jeho talent využila i exekutiva. V roce 2000 se stal mluvčím ministra zdravotnictví a na této pozici působil dva roky. Osm let byl i členem komise rozhodčích Fotbalové asociace České republiky. Do důchodu odešel v roce 2013.
„Zemřela osobitá postava české (sportovní) žurnalistiky. Nepřehlédnutelná a se zájmem o věc. Upřímnou soustrast,“ reagoval na smrt hlavní reportér deníku Sport.
Zemřela osobitá postava české (sportovní) žurnalistiky. Nepřehlédnutelná a se zájmem o věc. Upřímnou soustrast. https://t.co/RnjDj82ITC
— Štěpán Filípek (@SFilipek) February 16, 2021
„A co na to občan? Ten je zarmoucen,“ citoval 1. místopředseda představenstva SK Slavia Praha Tomáš Syrovátka, „RIP, Oto!“
