Plovoucí šelfové ledovce se rozkládají na ploše přes 1,5 milionu čtverečních kilometrů podél pobřeží Antarktidy. Mořský prostor pod nimi je největším neprozkoumaným místem na Zemi.

Během provádění průzkumných vrtů na Filchnerově šelfovém ledovci vyvrtali vědci z Britské antarktické služby pouze osm děr v oblasti o velikosti tenisového kurtu, ale to stačilo k uskutečnění řady objevů.

Jeden z vrtů, který se nacházel 260 kilometrů od pobřeží, dosáhl mořského dna v hloubce 900 metrů. K překvapení vědců videokamera upevněná na konci lana neukazovala podle očekávání neživá blátivá ložiska, ale pevné balvany s připevněnými k nim zvířaty neznámého druhu, připomínajícími houby.

Toto je první objevení imobilních bentických zvířat na pobřeží Antarktidy. Dříve se předpokládalo, že pod plovoucími ledovci, v úplné tmě a při minus 2,2 stupně Celsia, mohou existovat pouze malí mobilní mrchožrouti a dravci, jako jsou ryby, červi, medúzy nebo kril.

Současné biologické teorie předpokládají, že život pod ledovcovými šelfy postupně mizí přímo úměrně vzdálenosti od otevřené vody a slunečního světla, a připojené filtrační organismy, které jsou závislé na fotosyntéze a příjmu potravy shora, jako první mizí z biocenózy pod ledem.

„Tento objev je jednou z těch šťastných náhod, které posouvají myšlenky jiným směrem. Ukazuje nám, že antarktický mořský život je neuvěřitelný a úžasný a přizpůsobený existenci ve ‚zmrzlém‘ světě,“ uvádí tisková zpráva slova hlavního autora výzkumu, doktora Huwa Griffithse. „Náš objev vyvolává mnohem více otázek, než dává odpovědí: jak se tam dostali, jak dlouho tam jsou, co jedí, kolik je takových balvanů pokrytých životem a co se stane s těmito komunitami, pokud se ledový šelf zhroutí.“

S přihlédnutím k vodním proudům v této oblasti vědci vypočítali, že objevené organismy se nacházejí ve vzdálenosti 1,5 tisíce kilometrů proti proudu od nejbližšího zdroje fotosyntézy. Autoři předpokládají, že tato zvířata možná sbírají živiny uvolňované táním ledovce, nebo používají k životu sloučeniny metanových proudů prosakujících z mořského dna.

„Abychom mohli odpovědět na tyto otázky, musíme najít způsob, jak poznávat tato zvířata a jejich životní prostředí, což znamená, že polární vědci musí hledat nové inovativní způsoby výzkumů,“ pokračuje Griffiths.

Vědci zatím nemají ani nástroje pro sbírání těchto organismů, což je samo o sobě vážným problémem.

Autoři si uvědomují nutnost co nejdříve prozkoumat úžasný subglaciální ekosystém, protože klimatická krize může kdykoli vyvolat kolaps šelfového ledovce.