Nejdřív krapet oficiální historie. Visegrádská čtyřka (V4) je neoficiálním označením čtyř postkomunistických zemí ve střední Evropě – České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska. Původně se skupina těchto zemí nazývala Visegrádská trojka, čtyřka je až důsledkem rozdělení Česko-slovenské federativní republiky v roce 1993. Seskupení získalo svůj název během setkání prezidenta ČSFR Václava Havla, premiéra Maďarska Józsefa Antalla a prezidenta Polska Lecha Wałęsy pořádaného v severomaďarském městě Visegrád dne 15. února 1991.

Na tomto setkání politici podepsali deklaraci blízké spolupráce tří (čtyř) středoevropských zemí na jejich cestě k evropské integraci. Po pádu komunistického režimu byla kooperace mezi zeměmi důležitá pro jejich přechod od totalitního systému ke svobodné, pluralitní a demokratické společnosti.

Vidíte tu ironii, drazí čtenáři? Členské státy V4 se snažily o co nejrychlejší integraci do Evropské unie. Když jsme se stali její částí, z nosu nám spadly růžové brýle. Už víme, co je Brusel zač, a že si naše dobro rozhodně nepřeje. Spíš se snaží cukrem a bičem koupit naší loajalitu.

Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko jsou státy s historicky protichůdnými zkušenostmi, zájmy a touhami. Naše státy vznikaly za různých okolností. Česko, Slovensko a Polsko vzešly z ruin rozpadlých impérií, Maďarsko je naopak rozpadem Rakouska-Uherska stále poznamenáno.

Co nás, členy V4, spojuje? V první řadě je to konzervativní postoj k Evropské unii. Odpor k diktátu unijních federalistů, kteří chtějí zlikvidovat národní státy jako přežitek minulosti. S tím jde ruku v ruce odpor k přijímání nelegálních migrantů. Kdyby se V4 nebouřila, hlasitě neodmítala uprchlíky, Evropa by mohla vypadat jinak.

O nějaké společné politice však nemůže být ani řeč. Z mezinárodního hlediska je vidět rozdílný přístup Maďarska a Polska k Rusku. Ale i Česka a Slovenska, které se nacházejí mezi oběma póly. To platí i o energetice. Slováci a Maďaři nejsou vybíraví ohledně dodavatelů, Česko má problém s tendrem na dostavbu Dukovan, a Polsko by nejraději jelo jen na americký plyn.

Tak co je Visegrádská čtyřka za spolek? Jde o uskupení států s určitými společnými zájmy, jejichž politici se navzájem umí vyslechnout. Nikdy ale nebude konkurentem EU. Ale je to vůbec potřeba? Ne. Stačí, když budeme společně bránit škodlivým iniciativám pánům z Bruselu.

O třicátém výročí Visegrádské čtyřky Sputnik hovořil s Filipem Zachariášem, politologem a členem širšího vedení KSČM.

„Pro země velikosti ČR je vždy lepší, když se k prosazování svých zájmů spojí s dalšími. V4 se k tomu nabízí, neboť jsou to země, které mají zčásti podobnou minulost, a zároveň geografickou blízkost. Na druhou stranu je zde celá řada momentů, kdy i v rámci V4 jsou zájmy států odlišné,“ říká pan Zachariáš.

Jaká témata členské státy spojují a v jakých těžko hledají shodu?

„Zcela jistě je nyní spojuje podobný názor na migraci a otázku kvót. Myslím, že i spolupráce v rámci vědy a výzkumu má velký potenciál – stejně jako kupř. nyní řešení pandemie covidu-19. Odlišný je u těchto zemí rozhodně pohled na zahraniční politiku. V tomto bych se třeba od Polska nerad inspiroval. Nebo např. v oblasti snahy o soběstačnost nebudou naše kroky Polákům úplně po chuti,“ míní politik.

Jak vidíte budoucnost organizace? Nevyčerpala se?

„Pokud se podaří prohlubovat spolupráci v oblastech, které tyto země spojují, tak si myslím, že může pokračovat dále. Pokud si ovšem V4 bude činit snahu sjednotit vše a za všech okolností, pak by to mohlo být v neprospěch některých jejích členů,“ říká člen širšího vedení KSČM Filip Zachariáš.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.