Na začátek uvedl, že by chtěl především připomenout odpovědnost každého občana.
„Kdyby bylo plánované hospodářství a vedoucí úloha strany nebo alespoň vedoucí úloha České televize, tak by se mohlo mluvit o nějaké pyramidální konstrukci státní administrativy, ale protože se odvoláváme na demokratické principy a evropské hodnoty, tak víme, že také existuje odpovědnost na jiné úrovni. Především bych připomněl odpovědnost každého občana. Vždyť občanskou ctností a charakteristickým znakem občanské společnosti je odpovědnost jednotlivce vůči celku a nejenom celku vůči jednotlivci. S tím pak souvisí samozřejmě úloha samosprávných orgánů,“ konstatoval.
Zdeněk Zbořil konstatoval, že mnoho lidí nyní naříká a stěžuje si, že v jistých okresech severních a západních Čech se nedodržují předpisy a plánovaná opatření. Historik však upozorňuje, že ty okresy v podstatě již ani neexistují. „Ukazuje se, že existují jakési okresní celky, ale vytratila se z nich občanská povinnost samosprávu vykonávat,“ vysvětluje.
Podle jeho názoru je to stejné kdekoliv jinde. Samospráva je totiž podle něj významným znakem demokracie a „neustále vzpomínaných hodnot“.
„My o nich mluvíme obvykle, jenom když jde o volby, a když je po volbách, tak se zapomene na to, že koalice, které vznikaly na úkor vítězné politické strany v daném kraji, vlastně mají také samosprávnou odpovědnost. Proč má rozhodovat parlament o tom, kdy bude v samoobsluze otevřeno nebo zavřeno, když by to mělo být v kompetenci jednak těch majitelů, kteří vědí, jestli se vyplácí v sobotu nebo v neděli mít otevřeno, nebo v kompetenci obecních orgánů, pánů starostů a zastupitelstev, anebo v kompetenci kraje a teprve potom hraje na vyšším stupni rozhodování nějakou roli vláda,“ uvedl dále.
Malicherný spor
Pokračoval s tím, že je zajímavé, že tento spor, na který sice poukázala až pandemie, není jen nějakým malicherným sporem, který souvisí s Českem či členskými zeměmi Evropské unie. Podle něj tento spor mezi státem, státní administrativou a občanskou společností je v podstatě všude na světě.
„Posledně jsme vzpomínali Rohingy v Myanmaru a potlačování jejich práv, no jo, ale ona je to je vlastně společnost zřízená téměř vojenským způsobem a vojáky už od okamžiku, kdy se Myanmar, ještě jako Barma a jako Britská Zadní Indie se osvobodily. Vždyť ten britský koloniální systém tam nebyl jiný. Stejné tak hledání odpovědnosti centrálních orgánů a orgánů na lokální úrovni,“ řekl.
V neposlední řadě konstatoval, že před 20 lety běžel velký spor o asijské a evropské hodnoty s tím, že spočíval ne na výkladu křesťanských či islámských hodnot, ale na organizaci společenské. Jde o to, zda princip individuální odpovědnosti je nad principem kolektivní odpovědnosti či naopak.
„V Myanmaru použili starší název tohoto stavu - řízená demokracie, který se dnes používá jako nadávka. Ve skutečnosti je to zase evropský vývoz z roku 1925 do indonéského souostroví, do Holandské východní Indie, kde se akceptovaly místní podmínky, a to že základem sociální struktury je rodina, nikoliv osamělý jednotlivec, ten osamělý člověk mezi osamělými, jak o něm přemýšlíme v naší občanské společnosti,“ dodal závěrem.
