„Co se to vlastně děje? (…) Naše společnost vězí po krk v problémech a po pás v informacích, a přesto to druhé málokdo používá tak, aby pochopil, co se doopravdy děje,“ otevírá své vyjádření politolog.

„Vypíná strach mozek? Určitě, ale tak bezmezná odevzdanost, jakou pozoruji letos, se hodí do středověku,“ dodal na adresu současné situace.

Podle jeho názoru je částečně na vině západní hospodářský model, respektive vůle k neustálému hospodářskému růstu.

„Již koncem 70. let začal ekonomický růst slábnout a na zbožím nadouvající se konzumní společnost dotíral nadbytek,“ prohlásil Robejšek s tím, že aby bylo z ekonomického hlediska možné obnovit ekonomický růst, začaly společnosti v první polovině 80. let „všude a se vším“ obchodovat.

„Všechno dostalo cenovku a všem šlo jen o zisk. Dnes je globálně na prodej i věda, kultura, zdraví, víra a sebeúcta. Naše společnost je beze zbytku ekonomizovaná, to znamená, že v ní už není nic, co by se nedalo koupit,“ uvádí ve svém podcastu vlivný politolog.

Nic se prý nezměnilo ani poté, co Západ porazil sovětský blok s jeho modelem společnosti a hospodaření.

„Lidé se nepřestali klanět věcem ani poté, co demokratický kapitalismus porazil svého levicového soka,“ myslí si politolog. Západ prý měl v 90. letech naposledy možnost „přepsat hodnotovou partituru světa a zůstat díky tomu dirigentem dějin“.

„Ale nestalo se. Západní společnosti si svůj historický triumf vysvětlily jako pobídku za odměnu dále mamonit. A skutečně následoval globální růstový ohňostroj trvající skoro 3 dekády. Ale nejpozději od roku 2008 se ohlašuje konec globalizace. Tehdejší bankovní krize byla také jedinečnou šancí k nekompromisnímu omezení moci finančního průmyslu a oslabení kultu věcí ve prospěch sociálních hodnot,“ prohlásil Petr Robejšek.

„Ale, jak jsem řekl, nestalo se. Finanční krach bank a států nezabral jako poslední zvonění, protože mezitím se i politika dostala zcela pod vliv ekonomiky. A tak vlády poslušně zaplatily dluhy bankéřů a obyvatelstvu nezištně nabídli levně si půjčovat peníze na další utrácení. V té době ale již touha vlastnit začala skomírat,“ myslí si politolog.

Od té doby, podle jeho slov, vlády hnané vírou v ekonomický růst začaly pracovat prakticky všemi prostředky na tom, aby bylo možné opět dosáhnout dalšího ekonomického růstu.

„Začala beznadějná a i bezohledně záchrana ekonomického růstu. Předpokladem úspěchu bylo, aby co nejméně lidí co nejlevněji pracovalo a zároveň co nejvíce kupovalo. A již na tom vidíte, že to byla „mission impossible“. Ze společnosti nadbytku totiž jen těžko vyždímáte trvalý ekonomický růst,“ myslí si politolog.

„Proto dnes již nejde o užitečnost, ale platí heslo – co lze udělat, to se udělá, a co se udělá, to se musí prodat. Konzumní nechutenství masy mají přemoci výrobky, které tu ještě nebyly (…) A tak nám život zaplavuje nevysychající proud pošetilostí a samoúčelností – elektrické koloběžky, drony, 3D datové helmy a nejnovější smartphone,“ prohlásil Robejšek. Lidé údajně tyto předměty i nadále kupují, jelikož vlastnictví různých věcí používají k vyjádření svého místa v sociální hierarchii.

Podle jeho názoru v dnešní době hospodářství vnucuje společnosti zboží prakticky násilím.

Agónie globalizace

„Západní svět zažívá agónii globalizace,“ uvedl k situaci Petr Robejšek a obratem dodal: „Klasik má pravdu, když říká, že kapitalismus je systém, který žije z toho, že se neustále zvětšuje. Ale globalizace je v agónii a není kam dále růst.“

Podle názoru politologa měly sociální vědy již dávno ve společnosti hrát „první housle“ a „splnit svoji historickou povinnost“. „Musí totiž západní civilizaci pomoci. (…) Naše civilizace zoufale nutně potřebuje ohňostroj sociálních inovací týkajících se forem vlastnictví, hospodaření, způsobů výměny zboží, hodnotové pyramidy a civilizačních cílů vůbec,“ prohlásil s tím, že „je nejvyšší čas vyvážit duchovní a materiální rozměr společnosti“.