Západní Evropa se ujímá Maďarska ve jménu hodnot, které tato země vyznává nejrozhodněji, píše maďarský ekonom Károly Kiss v článku v deníku Magyar Nemzet.

Náš premiér, naše vláda a naše země (nebo alespoň ta část maďarského obyvatelstva, která tuto vládu podporuje) neustále diskutují s Evropskou unií. Hlavními spornými tématy jsou přijímání migrantů, jinakost, spory o identitu, podmíněnost dotací a přeměna Evropy v centralizovanou konfederaci.

Levicové křídlo Evropského parlamentu neustále zpochybňuje, zda Maďarsko splňuje kritéria právního státu. Když jsem v roce 2017 viděl objem studií Hegymenetu, s úžasem jsem zjistil, že důvod naší ekonomické zaostalosti (přesněji řečeno nedostatečného dohánění) a dalších potíží byl jednohlasně vysvětlen tím, že jsme se odchýlili od západních hodnot.

Nyní, v souvislosti s maďarsko-polským vetem, se tato otázka znovu dostala do popředí a jsem ohromen, když vidím, že kritici nadále obviňují maďarskou vládu, že se odklání od evropské cesty a odmítá evropské hodnoty. István Riba ve svém historizujícím článku publikovaném v ekonomickém týdeníku HVG píše, že „Orbánova vláda dává zastaralé odpovědi na staré dilema vlasti či pokroku“ a v uvozovkách používá termín „upadající Západ“.

Je třeba vyjasnit několik věcí.

Zaprvé, populisté třetí cesty měli pravdu. Divoký manchesterský kapitalismus po válce selhal; v západní Evropě byl zřízen sociální stát, systém sociálně tržního hospodářství. Dovolte mi uvést anekdotický osobní příběh ze starých časů, 70. let. Byl jsem na návštěvě u výzkumného pracovníka na Glasgowské univerzitě a u stolu se snídaní seděl hostující profesor z Indie, který se poté, co se dozvěděl, že pocházím z Maďarska, zeptal: „Máte socialismus jako Británie?“

Kéž bychom měli, pomyslel jsem si. Evropský sociální stát byl poničen monetarismem, útoky Thatcherové a Reagana, ale přežil.

Kritici zavírají oči před jednou důležitou věcí (pravděpodobně o ní ani nevědí): v Evropské unii neexistuje dlouhodobé dohánění. Úroveň rozvoje jižní periferie, která zahrnuje Italy, Španěly, Portugalce a Řeky, je stejně vzdálená rozvinutějšímu severozápadu, měřeno HDP na obyvatele, jako dříve.

Ve světě po druhé světové válce se dohánění odehrávalo pouze na Dálném východě: nejprve v Japonsku, pak v „malých tygrech“ jihovýchodní Asie a nakonec v Číně. Lze jasně ukázat, že je to díky aktivní státní hospodářské politice. Tato aktivistická hospodářská politika je naopak v rozporu s „hodnotami“ EU. Ve skutečnosti by bylo potřeba, aby Východoevropané byli schopni chránit své trhy a měli příležitost k určitým protekcionistickým opatřením, dokud nebudou ekonomické rozdíly z velké části odstraněny.

Maďarská vláda odmítá myšlenku ​​nadnárodní integrace. K tomu se přidávají dlouhodobé ekonomické úvahy, jako je ta výše uvedená, ale s tím souvisí i odklad zavedení eura. Naše 1 100 let stará historie, státnost a kultura jsou právě tak dostatečnými důvody, proč přistupovat k plánu federalistické integrace obezřetně. V žádném případě to neznamená popření evropanství.

Spojovat neomezené přijímání migrantů s evropskými hodnotami ​​je také pošetilé. To už je ožehavé téma, ale stojí za zmínku nejnovější vývoj. V západní Evropě se dosud rozlišovalo mezi obyčejným islámem a džihádisty a jen ti byli označeni za nebezpečí. Prezident Emmanuel Macron a nejnovější návrh zákona francouzské vlády se naopak s tímto defetistickým názorem rozešli. Předpokládá, že nejen militantní islám je hrozbou pro demokracii, ale i samotný mírumilovný islám, který vede k vytváření paralelních společností, a že vláda už nebude tolerovat islámské náboženské zásady, které přehlušují republikánské zákony.

Je dosti bizarní, že schizofrenní západní Evropa obviňuje Maďarsko, že vyznává a přijímá tradiční evropské hodnoty evropanství. Ještě bizarnější však je, že se k tomuto sboru přidává maďarská domácí opozice.