Rituální místo bylo objeveno v roce 1991 díky leteckým snímkům. Skládá se z několika soustředných prstenců, které byly vytvořeny dávnými příkopy a náspy. Velikost je srovnatelná se Stonehenge. Průměr podél vnějšího příkopu představuje přibližně 115 metrů. Ve srovnání s britským Stonehenge, byly v německém komplexu použity dřevěné, a ne kamenné sloupce. Vědci proto dali komplexu symbolický název Woodhenge.

Uvnitř kruhu archeologové objevili pozůstatky několika mužů a několika desítek žen a dětí. Pozůstatky svědčí o násilné smrti lidí, kteří byli následně hození do jámy. Vědci se dohadují, že šlo o rituální obětování.

Poblíž komplexu archeologové nalezli několik mohyl a samostatných hrobů. Radiokarbonová analýza svědčí o tom, že komplex fungoval 400 let, konkrétně od roku 2400 do roku 2050 před naším letopočtem. Z toho vyplývá, že objekt fungoval ve stejné době jako Stonehenge.

Vykopávky v roce 2020 přinesly nový objev. Vědci zjistili, že nedaleko od rituálního místa se nacházela velká vesnice. Po odkrytí kulturní vrstvy vědci našli podle schématu obrysy 65 domů. Domy měly obdélníkovou formu o délce 15 až 30 metrů. Všechny budovy byly stavěné ve stejném stylu: byly orientovány ze západu na východ, dveře se nacházely na jižní straně a vchod do budovy byl chráněn před větrem vstupní halou.

Vědci se domnívají, že v každém domě žila velká 20ti až 30ti členná rodina. Podle odhadů archeologů v osadě mohlo žít až kolem 1000 obyvatel, což je na dobu bronzovou poměrně mnoho. Vědci se domnívají, že šlo o největší osídlení té doby ve středním Německu.

Radiokarbonové datování potvrzuje, že vesnice a rituální komplex pochází ze stejné doby. To je ještě jedna odlišnost, kterou vědci našli mezi Woodhenge a Stonehenge. V okolí Stonehenge se vědcům doposud nepodařilo objevit náznaky osídlení, ačkoli vědci tuto možnost nevylučují.

Britští vědci se dlouho domnívali, že Stonegenge a další kruhy s rituální funkcí je místní fenomén, který ve světě nemá obdoby. Vykopávky v německém Pömmeltu a na některých dalších místech v Německu (Goseckův kruh) dokazují, že neolitické kruhové stavby představují společnou tradici evropských národů na konci neolitu – na počátku doby bronzové.

Tuto teorii potvrzují nálezy v Pömmeltu. Nalezena v těchto místech keramika patří k typickým znakům kultury zvoncovitých pohárů, která byla rozšířená v západní Evropě a Velké Británii v pozdním neolitu – starší době bronzové, v období 2800-1900 před naším letopočtem.

Analýza DNA ze vzorků v Pömmeltu a okolí Stonehenge potvrzují, že se jednalo o geneticky příbuzné lidi. Podle všeho ti migrovali v roce 2800 před naším letopočtem ze stepí Černého moře přes Německo na Britské ostrovy.