Kdepak, to nebylo u nás, u nás přece žádné noviny tak nepíší, a taky veřejné mínění, lid, ulice nebo jak se tomu říká, neobrací u nás tak snadno na čtyráku. To bylo v Lisabone při jednom z tamních politických převratů, padl jeden režim a vlády se chopil jiný, jak se konečně přihází také v jiných zemích. Senhor Manoel Varga se o to příliš nestaral, protože politika nebyla jeho pole, jenom se mírně mrzel a vzdychal nad neklidem, který se zase zmocňuje lidských myslí a odvrací je od věcí podle jeho mínění užitečnějších i ušlechtilejších. Don Manoel totiž miloval klid a svou práci, byl předsedou Spolku pro lidové vzdělání a věřil skálopevně, že osvěta otvírá národu brány k blahobytu a svobodě, že v práci a vědění je naše spasení a podobně. Toho rána právě vyřizoval korespondenci týkající se populárně hvězdářského kursu v Monsaráz a přednášky o hygieně kojenců v městečku Moura, když se jeho hospodyně vrátila z nákupu, koulejíc očima a nápadně zrudlá.