Je to vcelku komická situace. Lepšolidi se nemohou dočkat, až z Pražského hradu odejde pan Miloš Zeman, jeho tiskový mluvčí pan Jiří Ovčáček a ostatní. Každé slovo, které z Hradu zazní, lepšolidi dráždí, musí ho komentovat, musí se vymezovat, stavět do opozice vůči panu prezidentovi.

A protože se lepšolidi těší na nového prezidenta snad víc než na konec roku 2020, už rozhazují sítě. Už pátrají, kdo na Pražský hrad vrátí pravdu, lásku a rockové mejdany. Na internetu se objevují hlasy, že by se hlavou státu mohl stát někdo nepolitický. Prý nějaký český Volodymyr Zelenskyj by se hodil. Chraň bůh!

Jeden kandidát by tu byl. Přímo ideál. Generál. Petr Pavel. Při vyslovení jeho jména se ale lepšolidem zamlžují brýle. Byl by to prý důstojný kandidát, důstojný vrchní velitel české armády, ale... Ale on přísahal věrnost komunistickému režimu. A to lepšolidem není po chuti.

Generál Pavel jako přípravu na souboj o Pražský hrad začal operaci čisté svědomí. Na své internetové stránce a v rozhovoru pro Blesk si vylil srdéčko, jak že to s jeho službou komunistické vlasti a jeho odhodláním rozhodným úderem zničit kapitalistické imperialisty bylo.

„Bylo to rozhodnutí, na které s odstupem času a s tím, co vím dnes, rozhodně pyšný nejsem. Nejsem pyšný, na to, že jsem neměl dostatečný rozhled, dostatečně objektivní vzdělání, že jsem byl v tomto ohledu naivní. Zároveň ale vím moc dobře, že jsem osobně svým rozhodnutím nikomu neublížil, že jsem svým rozhodnutím nikoho nepoškodil a z toho důvodu necítím potřebu se omlouvat jednotlivcům. A pokud jde o symbolickou omluvu společnosti, za to moje chybné rozhodnutí z mládí, tak si myslím, že těch posledních 30 let, které jsem věnoval budování bezpečnější České republiky, je dostatečným důkazem toho, na jakých hodnotách stojím a o co mi jde. V žádném případě jsem nikdy nezneužil nějaké výhody, která by plynula z mého členství ve straně,“ odpověděl Blesku generál Pavel.

Nikoho nepoškodil, byl naivní a už to vyžehlil jako voják Severoatlantické aliance. Takže, co jsme si, to jsme si, už je jiná doba? Tak to zpívá Karel Plíhal. Lepšolidé to vidí jinak.

Pavla za příslušnost ke komunistickému režimu peskují. „Předlistopadová minulost pana Petra Pavla je z mého pohledu zásadní překážkou pro jeho možnou kandidaturu na prezidenta republiky. Nemohu s ohledem na povahu tehdejšího režimu podporovat jakéhokoliv bývalého člena KSČ a příslušníka předlistopadové vojenské rozvědky na tento nejvyšší post v české politice. Spojení „Nikomu jsem neublížil“ je morálně nepřijatelné, každý člen zločinecké organizace nese svůj, byť třeba malý, díl viny. A zde se jedná o příslušníka armády a vojenské rozvědky,“ uvedl známý historik Petr Blažek na Facebooku.

Černé na bílém, tady je odpověď, proč to kandidát lepšolidí v příštích prezidentských volbách může zase projet. Lepšolidé se vyžívají v kádrování. A pak se diví, že je trumfne ta část společnosti, která hledá u kandidáta jiné kvality. To pravé mrzení by bylo, kdyby Pavla porazil Andrej Babiš, jak předpovídají bookmakeři. Agent proti agentovi. To tu ještě nebylo.

O tom, jak lepšolidé podráží nohy generálu Pavlovi, si Sputnik pohovořil se známým politologem Tomášem Doležalem.

„Že jde o politický kalkul spojený s jeho dlouho zvažovanou prezidentskou kandidaturou, kdy je pravděpodobné, že bude kandidátem tzv. liberálně-demokratického bloku, jakési antbabišovské (a nyní antizemanovské) politické aliance. A tam patří k určitým konstitutivním rituálům verbální odsouzení režimu před listopadem 1989. A to je, samozřejmě, pro nomenklaturní kádry předlistopadové KSČ (natož tehdejší armády či zpravodajských služeb) docela problém.

Proto je třeba zkonstruovat legendu o tom, že dotyčný do KSČ vstoupil v touze po její reformě zevnitř v duchu gorbačovské přestavby, kvůli sympatiím k pražskému jaru 1968 apod. U generála Pavla tento příběh „kazí“ skutečnosti, že o vstup do KSČ požádal již před nástupem Gorbačova k moci v SSSR a že se v rámci svého armádního zařazení ještě v letech 1988 a 1989 na speciální škole Generálního štábu ČSLA věnoval studiu oboru vojenské zpravodajství, kde se připravoval na průzkumnou a diverzní činnost v týlu nepřítele, což byly tehdy členské státy NATO. To zrovna nejsou typické rysy řadového reformního člena KSČ,“ říká expert.

Myslíte, že mu lepšolidé odpustí? Právě služba minulého režimu je pro ně obrovskou kaňkou na jinak ideálním prezidentském kandidátovi.

„Určitě odpustí, protože komunistická minulost není pro tyto politické a mediální síly negativní věcí hlubokého přesvědčení typu ‚padni komu padni‘, ale spíše účelovým klackem používaným selektivně v politickém boji proti mocenským a názorovým protivníkům. Rozhodující pro tyto politické síly není to, co dotyčný dělal v době komunistického režimu, ale jaké má politické postoje dnes,“ míní politolog.

Má dnes, 30 let po sametové revoluci, smysl kádrovat? Ocení to společnost?

„Společnost jako celek zcela jistě ne. Ale její některé segmenty ano, pro jejich myšlenkové schéma je základem politického boje právě metoda ad hominem, metoda osobních útoků na základě detailní ‚lustrace‘ politických konkurentů. Často v tom hraje roli orientace na využívání tajných informací, svazků, odposlechů apod.

Ale obecně platí, že minulost je stále živá – a že pro mnoho občanů je právem důležité, aby o kandidátech na veřejné funkce nebo o jejich vykonavatelích věděli vše podstatné. A tam bezesporu patří i pravdivá a ucelená informace o tom, co daný politik dělal za komunistického režimu a jaká byla jeho skutečná role v něm. Tedy, pokud byl již tehdy dospělý. To je legitimní,“ říká pan Doležal.

Proč česká společnost ‚skousla‘, že u komunistické tajné služby byl šéf ANO a premiér Babiš?

„Zejména právě pro to, že většina české společnosti nehodnotí současné politiky dle jejich činnosti před rokem 1989, ale hlavně dle jejich politické práce a vystupování v současnosti. A porovnává jednotlivé protagonisty ‚polistopadového‘ režimu mezi sebou. Navíc většina dospělé populace v předlistopadovém Československu nepatřila k disentu a pamětníci citlivě rozlišují mezi tím, kdo např. byl příslušníkem represivního aparátu a kdo ‚jen‘ jeho spolupracovníkem, často z donucení či pod tlakem. Dá se i říci, že v této rovině má mnoho občanů, kteří normalizační komunismus a jeho nátlakové metody a nástroje zažili již v produktivním věku na vlastní kůži, pro Andreje Babiše pochopení,“ říká politolog Tomáš Doležal.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.