Velký byznys možná konečně našel náboženství. 8. prosince oznámila aliance šéfů financí zahájení Rady pro inkluzivní kapitalismus s Vatikánem.

Tato organizace je koalicí společností z žebříčku Fortune 500 sdružených v římskokatolické církvi a operujících pod vedením papeže Františka a kardinála Petera Turksona.

Deklarovaným cílem Rady pro inkluzivní kapitalismus s Vatikánem je „vybudovat spravedlivější, inkluzivnější a udržitelné ekonomické základy pro svět“ prostřednictvím environmentálního, sociálního a podnikového řízení.

Přesto je papežova nejnovější encyklika Fratelli Tutti sžíravou výtkou volnotržnímu kapitalismu. Skutečným účelem organizace je tedy prosazovat centrálně plánovanou ekonomiku, přičemž centrální plánování provádí Vatikán.

Radu vede základní skupina 27 vůdců známá jako Strážci inkluzivního kapitalismu. Mezi strážce patří ceos společností Mastercard, Visa a Bank of America, prezidenti Ford Foundation a Rockefeller Foundation a mnoho dalších.

Dohromady rada zastupuje 200 milionů zaměstnanců ve 163 zemích a její tržní kapitalizace činí 2,1 bilionu dolarů. Kdyby Rada pro inkluzivní kapitalismus s Vatikánem byla národem, její tržní hodnota by byla vyšší než tržní hodnota Velké Británie, ale ne tak velká jako tržní hodnota Francie.

Strážci se budou každý rok scházet s Františkem a Turksonem, aby jim poradili, jak reformovat kapitalismus.

„Ekonomický systém, který je spravedlivý, důvěryhodný a schopný řešit nejhlubší výzvy, jimž lidstvo a naše planeta čelí, je naléhavě zapotřebí,“ prohlásil papež na jejich inauguračním setkání.

„Přijali jste výzvu hledáním způsobů, jak učinit z kapitalismu inkluzivnější nástroj pro integrální lidské blaho.“

Lady Lynn Forester de Rothschildová je jednou ze Strážkyň inkluzivního kapitalismu. Je zakladatelkou a řídící partnerkou Rady pro inkluzivní kapitalismus s Vatikánem.

Lady Rothschildová je členkou Demokratické strany Spojených států. Vzala si britského finančníka sira Evelyna Roberta de Rothschild krátce poté, co ji s ním seznámil Henry Kissinger na konferenci Bilderberg Group ve Skotsku v roce 1998. Pár se přátelí s Billem a Hillary Clintonovými, kteří pozvali Rothschildovy na líbánky do Bílého domu.

Podobně jako Clintonovi a Rothschildové vyznává papež František ekonomickou filozofii, často nazývanou státní kapitalismus, která však bývala nazývána korporativismem.

Zatímco čistý socialismus je přímá vládní kontrola bez prostředníků, korporativismus umožňuje soukromé podnikání, ale řídí ho prostřednictvím propojených pásem ekonomiky zvaných korporace.

Papež Lev XIII, zarmoucen tím, co viděl jako dvojí zlo kapitalismu a komunismu, napsal v roce 1891 encykliku Revum Novarum popisující katolický korporativismus. Jeho premisou bylo, že rovnost je krutá iluze; lidé jsou nejšťastnější, když jsou zařazeni do hierarchie vedené římskokatolickou církví.

Konkurence je duchovně ponižující. Proto obchod, práce a stát musí spolupracovat v korporacích. Tyto korporace ovládají ekonomiku stanovením kvót, cen a mezd. Regulují individuální chování, aby chránily společenský řád a údajně zajišťují spravedlivou životní úroveň pro všechny.

Zneužití moci by bylo údajně zabráněno morálním vedením a radami římskokatolické elity.

Randall Morck a Bernard Yeung shrnují korporativismus v článku Kapitalismus a společnost nazvaném „Korporatismus a duch třetí cesty“.

„Církev chrání duše a musí si ponechat moc nad všemi záležitostmi, které považuje za nezbytné pro tento účel, ale jiné záležitosti by měla přenechat vládci,“ napsali.

„Vládce si zachovává moc, kterou považuje za nezbytnou pro řízení své říše, ale ostatní záležitosti ustupují korporacím. Ty si ponechávají pravomoci, které považují za nezbytné pro stanovení svých spravedlivých mezd, cen a kvót, ale ostatní záležitosti ustupují průmyslníkům.

„Průmyslníci si zachovávají takové pravomoci, jaké potřebují k řízení svých podniků, ale detaily ustupují vedoucím dílen. Ti pověřují mistry řemeslníky, kteří mají úkol, ale nechávají je, aby se do toho pustili, a tak dále až k nejnižšímu dělníkovi – který je stále pánem ve svém domě a má nezpochybnitelnou poslušnost od své ženy a dětí.“

Tento systém je v podstatě feudalismus průmyslového věku, ale je to systém, který se snaží vytvořit Rada pro inkluzivní kapitalismus s Vatikánem. Strážci regulují „spravedlivé mzdy, ceny a kvóty“, ale pod celkovým vedením papeže a prefekta Dicasteryho pro podporu integrálního lidského rozvoje.

Abychom pochopili, jak bude tento systém nakonec fungovat, nedívejme se dále než na komunistickou Čínu.

Přestože je Čína ateistickým státem se skalnatým vztahem ke katolické církvi, kancléř Papežské akademie sociálních věd komunistickou Čínu ocenil jako „nejlepšího světového realizátora katolické sociální doktríny“.

Je to proto, že od reforem ekonomické liberalizace v 70. letech se Čína stala smíšenou ekonomikou, která využívá části komunistické i kapitalistické teorie. Politbyro umožňuje soukromé podnikání, ale řídí ho podobným způsobem, jaký popsal papež Lev XIII. ve svém ekumenickém díle.

Katolická církev dnes dojednala s Čínou tajnou dohodu, která dává otevřeně ateistickému režimu přímou roli při jmenování katolických biskupů. Učinila tak v naději, že dohoda připraví půdu pro plné diplomatické vztahy mezi Vatikánem a politbyrem Komunistické strany Číny.

Společně by tato dvě mocenská centra mohla vyvinout velký tlak na Evropu a Spojené státy, aby reformovaly kapitalismus.

Šéfredaktor časopisu Trumpet Gerald Flurry v knize „Proč dostal Bill Clinton Cenu Karla Velikého“ napsal, že mnozí „britští a američtí lídři skutečně pomohli vybudovat moderní vzkříšení Svaté říše římské“.

Když byl prezidentem Spojených států, Clinton chtěl vybudovat v Evropě moc a byl tím, kdo dal Německu americkou palebnou sílu k dobytí balkánských států. A mnozí z kontaktů Billa a Hillary Clintonových ve skupině Bilderberg a dalších transatlantických organizacích spolupracují s Vatikánem na reformě amerického kapitalismu do podoby spíše čínské smíšené ekonomiky.

Rada pro inkluzivní kapitalismus, čínský konkordát a papežovo vměšování do americké politiky mají společné téma: jsou to nabídky na obnovu Svaté říše římské!

Biblické proroctví popisuje velkou církev v konečném čase, která má významný politický vliv na „krále země“. Má zvláštní moc nad spojením národů popisovaným symbolicky jako „bestie“ (Zjevení 17).

Tento popis se může vztahovat pouze na jednu církev v moderní historii – církev, která se vměšuje do záležitostí národů a považuje se za matku všech – církev spjatou se Svatou říší římskou.

Mnoho proroctví odhaluje, co tato církev udělá v čase, který máme před sebou.

Například v Izaiášovi 47 nazývá Bůh tuto církev „dcerou Babylonu“ a „paní království“. Verš 6 této kapitoly prorokuje, že Bůh předá svůj lid – když mluvíme o novodobých národech vzešlých ze starověkého Izraele, přesněji ze Spojených států a Británie – této „dámě království“ kvůli jejich mnoha hříchům.

Katoličtí vůdci uzavírají ekonomické a politické dohody po celém světě, aby vymazali kapitalismus volného trhu a jeho hlavního obránce – Spojené státy americké. Pokud papež dokáže přivést americké nepřátele – zahraniční i domácí – do hospodářského spojenectví proti USA, lidé se dozvědí, co to znamená být obětí Svaté říše římské!