Generál Pavel, bývalý náčelník českého generálního štábu, který sloužil i jako předseda vojenského výboru NATO, dříve nevylučoval svou kandidaturu na příštích prezidentských volbách. Je mu ale často vyčítáno, že svou vojenskou kariéru začal ještě za komunistického režimu.

Tuto životní kapitolu se snažil vysvětlit v rozhovoru pro Blesk.cz, kde mimo jiné uvedl, že byl v té době naivní, žádné výhody nečerpal a nikomu tím neublížil. To ale nepřesvědčilo autora článku v časopise Reflex.

„I kdyby byl generál Petr Pavel posledních třicet let ušlechtilejší než Matka Tereza, minulost vyznamenaného bolševického lampasáka, člena KSČ a komunistického vojenského špióna mu nikdo neodpáře. To není důvod, aby mu byly upírány případné úspěchy a zásluhy, jichž po roce 1989 dosáhl. Rozhodně by se ale nikdo takový neměl stát českým prezidentem!“

napsal.

Autor mu připomíná, že Petr Pavel o vstup do KSČ požádal v roce 1983, rok po smrti generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu Leonida Brežněva, „který nám v roce 1968 poslal tanky“.

„Pavel měl v té době za sebou vojenské gymnázium, vojenskou vysokou školu a dělal kariéru u armády, která všestranně a naplno kolaborovala s okupačními sovětskými vojsky,“ píše dále autor.

Ve svém článku připomíná, že se Pavel stal příslušníkem výsadkové brigády, kam byli přijímáni prověření a k režimu loajální vojáci.

„A později nastoupil dokonce k vojenské rozvědce. Rozumějte mezi vojenské špióny. Na samý hrot meče, jímž měl socialismus zničit zlé ‚západní imperialisty‘,“ píše se v textu. „Každý člen KSČ legitimizoval komunistický režim,“ dodává.

Podle autora by Pavel „kariéru udělal i s Marťany“, a pokud by komunistický režim nepadl, tak by nadále sloužil v boji proti „západním imperialistům“.

„Není pochyb o tom, že Pavel byl schopný a pracovitý soudruh. Jako takový by jistě i v komunistické vojenské rozvědce udělal kariéru a po boku soudruhů ze SSSR by dál stál na stráži proti vrahům z Wall Streetu,“ míní autor.

V článku autor dále píše své obavy, že v roce 2023 si lidé na prezidentských volbách budou vybírat mezi dvěma členy KSČ – generálem Pavlem a Andrejem Babišem.

„Pro Česko by bylo smutným vysvědčením, kdyby se více než třicet let po pádu komunismu mělo o příštím prezidentovi rozhodovat mezi Petrem Pavlem a dalším vážným kandidátem – Andrejem Babišem. Ten je mimochodem generálovi v řadě věcí podobný: Také byl před Listopadem v KSČ, také spolupracoval s komunistickou tajnou službou a také se pohyboval na pozicích vyhrazených pro kované režimní prominenty. Stejně jako Pavel prokázal dost schopností, pracovitosti, ale i morální pružnosti na to, aby byl mimořádně úspěšný za každého režimu,“ stojí v článku.

Pavel reaguje

Na tento názor reagoval na svém Twitteru sám Pavel. Zdůraznil, že není žádný kariérní oportunista a po roce 1989 prokázal, že je schopen riskovat svým životem pro Českou republiku i spojence v NATO.

„Nevím, odkud čerpá Oldřich Tichý z Reflexu právo soudit. Troufám si ale tvrdit, že žádný kariéristický oportunista nedá dobrovolně všanc své zdraví a život za něco, co je ochoten kdykoliv zradit. Já jsem to pro naši zemi, její hodnoty a naše spojence udělal. A ne jednou,“ prohlásil Pavel.

Jeden z diskutujících pod jeho příspěvkem zpochybnil, že Pavel musel obětovat své zdraví a svůj život. Jedná se podle něj pouze o marketingová hesla.

„Ehm, kdy že jste dal své zdraví a život? Já vám fandím, ale to tohle je PR kec. Znovu. Škoda. Kdybyste byl svůj, uděláte lépe,“ napsal komentátor.

„Ve válkách, mladý muži. To je to, co můžete občas vidět v televizi a čeho jsme díky obětem mnoha našich a spojeneckých vojáků zatím ušetřeni. To není PR, ani videohra, ale realita,“ reagoval Pavel.

Pavel v 90. letech sloužil ve Vojenském zpravodajství. V lednu 1993 se účastnil mírové mise UNPROFOR v Jugoslávii a jeho jednotka pomohla zachránit odříznuté francouzské vojáky z válečné zóny mezi Srby a Chorvaty.

Během americké invaze do Iráku v roce 2003 působil Pavel jako styčný důstojník na americkém velitelství v Kataru. V letech 2011 až 2012 byl zástupcem náčelníka generálního štábu. Poté stanul v jeho čele. V letech 2015 až 2018 byl předsedou vojenského výboru NATO.