Tradice demokracie bere svůj původ v antickém Řecku, píše Bašta. V jejím základě leží princip odpovědnosti jednotlivce, nebo skupiny za blaho celku. Uvádí, že celek si prostřednictvím veřejného hlasování stanovuje svého zastupitele a po učinění rozhodnutí se menšina musí podrobit rozhodnutí většiny. O tom, že demokracie může mít mnoho podob, nás přesvědčila historie, která pamatuje období po 1. světové válce, kdy totalitní režimy jako bolševizmus, fašismus a nacismus zneužily princip demokracie, aby se dostaly k moci, míní bývalý velvyslanec. Poté byly principy demokracie zrušeny, nebo z nich udělali instrument sebepotvrzování vládnoucího režimu, uvádí krátký obzor historie demokracie Bašta ve svém textu. Bašta v této souvislosti uvádí Stalinův výrok o tom, že „není důležité, jak lidé hlasují, rozhodující je, kdo počítá hlasy“.

Tímto exkurzem do historie demokracie se Bašta snažil najít vysvětlení, odkud berou kořeny „demokratické“ volby na Kavkaze, arabských zemích, nebo jev „adoptivních prezidentů“ v Ruské federaci, kde Boris Jelcin „adoptoval“ Putina a Putin si vychoval nástupce v podobě Dmitrije Medvěděva.

Podle slov Bašty pád železné opony v roce 1989 znamenal pro východní Evropu renesanci demokracie se svobodnými volbami, se kterými je těžké se loučit. Jaroslav Bašta dále uvádí: „V Polsku, Maďarsku a občas i v České republice si stále ještě myslíme, že rozhodovat má vítěz voleb, přitom však odmítáme dobře míněná doporučení, kdo by jím měl být. Nakonec to došlo tak daleko, že naši noví mentoři a protektoři z řad západních progresivistů musejí naše zpátečnictví korigovat pomocí opakovaných pokusů o barevné revoluce. Ty nás mimo jiné mají poučit, že demokratický princip rozhodování většiny je zastaralý. Smí fungovat jenom v případě, že v něm hlavní slovo budou mít menšiny, nejlépe ty nikým nevolené. Na vlády či prezidenty, kteří to nepochopili, se vedle řvoucích demonstrantů na ulicích posílá i paní eurokomisařka Jourová, aby je poučila o principech právního státu.“

Jaroslav Bašta proto upozorňuje na důležitost příštích parlamentních voleb, ve kterých se střetnou konzervativci převážně levicového přesvědčení, s progresivisty v čele s Piráty. Cílem progresivistů je „europeizace“ s podporou migrace a islamizace, pokračuje. „Pokud je označím za anticivilizační protievropské hnutí, nebudu daleko od pravdy,“ vyhlásil Bašta.

Bašta se domnívá, že když vyhrají progresivisté, bude to znamenat konec svobodných voleb v Česku. Ti, aby zpečetili svoje vítězství, zavedou řadu volebních reforem. Takovou reformou může být distanční hlasování prostřednictvím pošty nebo mobilu. To způsobí podle názoru Bašty roztažení časového rámce voleb a udělá celý proces méně průhledným. Druhým krokem by podle Bašty mohlo být snížení minimálního věku voličů. „Pak nejspíš po rakouském vzoru se sníží minimální věk voliče na 16 let. Tento trik pomohl vyhrát československým komunistům volby v roce 1946, kdy poprvé volili již od osmnácti místo od dřívějších 21 roků. A jak ukázalo neformální šetření volebních podvodů v Bělorusku, část hlasů pro Lukašenka přišla před dnem voleb korespondenčně. V přímém hlasování spíše uspěla opozice. Proto tak protestuje. Podobnost s USA tedy není náhodná. Zkrátka, distanční hlasování od ďábla jest,“ vysvětluje Bašta.

Pokud ve volbách zvítězí konzervativci, měli by podle Bašty zavést jednodenní volby s povinnou účastí, které jsou odolnější proti zpochybnění.