V článku se uvádí, že kvůli tomu, že jde o projekt navazující na sovětské stíhačky Su-27, se mnozí můžou k novému modelu stíhaček stavět skepticky.

V článku se píše, že není důvod stíhačky Su-35 nedoceňovat, jde o jeden z nejpokročilejších modelů řady Flanker, který má v porovnání se svými sovětskými předchůdci mnoho různých vylepšení. Autoři zdůrazňují, že nové stíhačky ve všech směrech potvrdily svoji obratnost a univerzálnost.

„Prakticky okamžitě po uvedení Su-35 do výzbroje v roku 2014 i nadále zůstává nejlepší ruskou stíhačkou,“ uvádí se v článku.

Stíhačka je schopna útočit na všechny druhy vzdušných cílů, a to v boji na malou i velkou vzdálenost, včetně infrastrukturních zařízení chráněných systémy protivzdušné obrany. Ruská stíhačka může být vyzbrojena střelami vzduch-vzduch s dosahem až 300 kilometrů a také těžkou protiletadlovou řízenou střelou Onyx. Může být zatížena 8 tunami různých zbraní (rakety a bomby různých typů). Kromě toho je stíhačka schopna zasáhnout pozemní cíle i cíle na moři.

Zdůrazňuje se, že Su-35 pracuje efektivně jak samostatně, tak ve skupině jiných stíhaček, nebo jako součást celé bojové skupiny, ovládané z leteckého, pozemního, nebo lodního velitelského centra.

Časopis označil stíhačku za skvěle manévrovatelnou, ve které vývojáři použili mnoho z technologií páté generace.