V Ruské federaci je aktuálně v provozu 11 jaderných elektráren, ve kterých funguje 38 energetických bloků o celkovém výkonu 31 GW. Od roku 2019 jsou dva bloky také na plovoucí jaderné elektrárně Akademik Lomonosov.

Novovoroněžská jaderná elektrárna

Novovoroněžská jaderná elektrárna je první průmyslová elektrárna v Rusku s vodo-vodním energetickým reaktorem (VVER). První energetický blok elektrárny byl spuštěn 30. září 1964. Nedaleko Voroněže bylo vybudováno a zprovozněno sedm energetických bloků s reaktory VVER. Energetické bloky 3, 4, 5, 6 a 7 jsou pilotními projekty sériových energetických reaktorů vodo-vodního typu: VVER-440 (1974 a 1972), VVER-1000 (1980) a VVER-1200 (2016 a 2019).

Šestý blok Novovoroněžské jaderné elektrárny byl v únoru 2017 uveden do komerčního provozu jako první blok generace III+. Právě reaktor typu VVER-1200 Rosatom navrhuje do tendru na dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany.

Bezpečnost reaktoru VVER-1200

V nových energetických blocích s reaktory VVER-1200 generace III+ jsou využity nejnovější technologické novinky, které odpovídají všem pofukušinským bezpečnostním požadavkům (pozn. havárie na Jaderné elektrárně Fukušima I v roce 2011).

Reaktor VVER-1200 je dnes nejvýkonnější na světě a má tři klíčové výhody: bezpečnost, vysoký výkon a dlouhověkost, která dosahuje až 60 let. Místo dvou odpařovacích chladicích věží (pozn. ruské jaderné elektrárny dříve používaly dvě věže) je na novém energetickém bloku pouze jedna, což citelně snižuje náklady, spotřebu energie a také zmenšuje rozlohu bloku.

Nový projekt reaktoru VVER-1200 je možné vybudovat v různých přírodních a geografických podmínkách. Je určen k realizaci na devíti typech půdy – od skalního do měkkého podkladu.

Hlavním specifikem projektu VVER-1200 je unikátní spojení aktivních a pasivních bezpečnostních systémů, díky kterým je stanice maximálně odolná vůči vnějším i vnitřním vlivům. V projektu je realizován komplex technických řešení, která zajišťují bezpečnost jaderné elektrárny a vylučují únik radioaktivních látek do životního prostředí. Energetický blok je vybaven dvěma ochrannými plášti s ventilovaným prostorem mezi nimi. Vnitřní ochranný plášť zajišťuje hermetičnost objektu, kde se nachází samotný reaktor. Vnější plášť dokáže odolat přírodním (vichřice, uragán, zemětřesení, povodně atd.), technogenním a antropogenním (výbuchy, pád letadla atd.) vlivům.

Pasivní bezpečnostní systémy dokáží fungovat i v případě úplné ztráty zásobování elektrickou energií, mohou plnit funkce zajištění bezpečnosti bez účasti aktivních systémů a zásahů operátora.

Novovoroněžská jaderná elektrárna je první v Rusku, kde byl použit systém pasivního odvodu tepla (SPOT). Systém zajišťuje dlouhodobý odvod tepla od aktivní zóny reaktoru za podmínek úplné absence zdrojů zásobování elektřinou. Při nutnosti se systém spustí samostatně a pracuje výlučně pod vlivem přírodních faktorů. Dalším systémem je lapač taveniny, který zachytí roztavené jaderné palivo a zabrání jeho úniku do životního prostředí.

Díky hydraulickým nádržím prvního a druhého stupně při vzniku mimořádné situace, kdy tlak v prvním obvodu klesá pod určitou úroveň, probíhá podání tekutiny do reaktoru a ochlazení aktivní zóny. Takovým způsobem se jaderná reakce hasí velkým množstvím bórové vody, která pohlcuje neurony.

Informační centra jaderné energetiky

V Ruské federaci funguje nezisková organizace Informační centrum jaderného průmyslu, která provozuje síť Informačních center jaderné energetiky (ICJE). Celá síť úspěšně funguje v 17 regionech Ruska a také v Bělorusku a Kazachstánu.

Hlavním úkolem sítě informačních center je informování obyvatelstva o principech fungování jaderného průmyslu a perspektivách rozvoje jaderné energetiky. Každoročně centra realizují přes 4 000 projektů a od roku 2008 jejich akce navštívily téměř tři miliony lidí. Popularitu si centra získávají pořádáním vzdělávacích projektů, mezi kterými jsou lekce odborníků, soutěže v podobě kvízů a propagace jaderné energetiky ve veřejném prostoru.