Nejvzdálenější planeta sluneční soustavy Neptun je často označována za ledového obra. Hmotnost Neptunu je 17krát větší než ta naší planety, ale 19krát menší než Jupiterova. Jeho hustá atmosféra je tvořena hlavně z vodíku a helia. Sonda Voyager 2, která proletěla kolem Neptunu v roce 1989, zaznamenala na jeho povrchu několik rozsáhlých tmavých skvrn, které vědci spojili s místními hurikány.

Od té doby pozoruje Hubbleův vesmírný dalekohled takové skvrny na Neptunu: objevují se a mizí asi za dva pozemské roky. Hurikány vznikají jako oblasti se zvýšeným tlakem ve středních zeměpisných šířkách, jsou stabilizované Coriolisovou sílou. Od roku 1993 Hubble sledoval tři takové skvrny, dokud nezmizely úplně.

Čtvrté tmavé skvrně se však podařilo na rovníku přežít. Nedávno to oznámil Michael Wong z Kalifornské univerzity v Berkeley a jeho kolegové na online setkání Americké geofyzikální unie (AGU). Jejich závěry jsou popsány v tiskové zprávě, kterou zveřejnila NASA.

Nynější hurikán na severní polokouli Neptunu má průměr téměř 7500 kilometrů, Hubbleův teleskop jej sleduje od roku 2018. Pozorování, která učinil v srpnu 2020, kdy se hurikán již nacházel v rovníkových zeměpisných šířkách, ukázal, že místo aby se rozptýlil, začal se pohybovat zpět na sever.

Taktéž si odborníci všimli druhé menší skvrny s tím, že společně možná souvisejí. Podle výpočtů vědců začal reverzní pohyb velké skvrny v lednu letošního roku - přibližně ve stejnou dobu, kdy se objevila malá skvrna.

„Ještě nemůžeme dokázat, že společně nějak souvisí,“ dodal Wong s tím, že to zůstává záhadou.

Mars a prstenec

Astronomové našli nové důkazy, že Mars měl dříve prstencový systém, který se v budoucnu může znovu objevit. Ve sluneční soustavě se prstenec vyskytuje u všech planet, které jsou větší než Země, tedy u Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu.

Závěry vědců jsou založeny na pozorování oběžné dráhy Deimosu, jednoho ze dvou měsíců Marsu, který obíhá planetu v malém úhlu (1,8 stupně) vzhledem k rovníku. Pravděpodobnou příčinou tohoto posunu byla gravitační porucha ze strany prstence. To potvrzuje další studie, podle níž další měsíc Marsu, a to Phobos, mohl vzniknout v důsledku pádu velkého asteroidu, po čemž byl vytvořen prstenec. Fragmenty se pak sloučily a vytvořily druhý měsíc.

Jedno otočení Phobosu kolem planety trvá 7,3 hodiny (otočení Deimosu pak 30 hodin) a blíží se k planetě rychlostí 1,8 centimetrů za rok. Asi za sto milionů let dosáhne Rocheovy meze, kdy přílivové síly Marsu roztrhnou měsíc, a dojde k vytvoření nového prstence. Některé trosky by mohly opět tvořit měsíc, a to mnohem menší než Phobos.

Vědci se domnívají, že tento cyklus se opakoval několikrát v minulosti. Odhaduje se, že Phobosův předchůdce měl hmotnost 20krát větší než je současná hmotnost Měsíce. Asi před 3,5 miliardami let prstenec vstoupil do orbitální rezonance s Deimosem a naklonil svou oběžnou dráhu.