Východní pobřeží Austrálie je poseté zbytky stovek sopek, z nichž nejmladší je pouhých několik tisíc let a nejstarší asi 80 milionů. A všechny se nacházejí výhradně v pobřežním pásmu.

Geologové ze Sydneyské univerzity se spolu se svými novozélandskými kolegy rozhodli zjistit, proč v tomto úzkém pásmu od Severního Queenslandu do Tasmánie a dál do Nového Zélandu došlo ke stovkám erupcí.

Jde o to, že Austrálie je stabilní kontinent, který nepatří do proslulého tichomořského „ohnivého prstence“, ve kterém je soustředěna většina sopek a ohnisek zemětřesení tichomořského regionu.

„Proto jsme potřebovali jiné vysvětlení toho, proč je na východním pobřeží Austrálie tolik sopek,“ cituje zpráva pro tisk vedoucího průzkumu, doktora Bena Mathera ze Školy věd o Zemi.

Vědce zaujal fakt, že většina erupcí byla jednorázová a že jejich maxima se shodovala s takzvanými vrcholy sopečné činnosti, ze kterých k posledním došlo před 20 a 2 miliony let. Množství starých sopek dnes vypadá jako obyčejné pahorky, proto nebyly zdaleka všechny identifikovány.

„Místo grandiózních erupcí jako ze slavných sopek Krakatoa, Vesuv nebo hora Fudži se účinek těchto sopek víc podobá bublinkám, jež se objeví při ohřívání směsi pro lívance,“ vysvětlil doktor Mather. „Pod naším východním pobřežím jsme objevili zvláštní těkavou směs roztavených hornin, která se vynoří na povrch přes mladší a tenčí kůru východního pobřeží Austrálie.“

„Většina těchto erupcí nesouvisí s tektonickou deskou Austrálie nad horkým pláštěm pod zemskou kůrou,“ sdělila další autorka průzkumu, doktorka Maria Setonová ze Školy věd o Zemi Sydneyské univerzity. „Místo toho existovala posloupnost událostí s několika známými vrcholy.“

Výzkumníci zjistili, že vrcholy sopečné činnosti připadají na období zvýšení objemu materiálu mořského dna vytlačovaného pod kontinent z východu Pacifickou deskou. Tento proces se jmenuje subdukce.

„Vrcholy sopečné činnosti jsou velmi závislé na množství recirkulovaného materiálu mořského dna v příkopu Tonga-Kermadek východně od Nového Zélandu,“ sdělil doktor Mather. „Přemístí se pak do přechodného pásma mezi kůrou a pláštěm v hloubce 400-500 kilometrů, pak se znovu objevuje na povrchu v podobě série sopečných erupcí podél východního pobřeží Austrálie, které je tenčí a mladší než střed a západ kontinentu.

Na základě této závislosti vytvořili vědci tektonický model, který nejlépe vysvětluje, proč miliony let docházelo k takovému počtu erupcí podél východního pobřeží Austrálie.

Předcházející modely předpokládaly, že sopky vznikly kvůli konvekčním vírům v plášti vedle okraje tektonické desky anebo kvůli tomu, že se deska nacházela nad horkými místy v plášti.