Vědci se snaží najít léky a také vyvíjejí speciální způsoby „cvičení vůní“. Zjistili, že poruchy čichu a chuti nejsou zase nejsou tak neškodné.

Neurony vůně

Po virových infekcích není ztráta čichu vzácností, existují informace, že kromě SARS-CoV-2 to mohou způsobit další koronaviry, rhinoviry, viry chřipky a viry Epstein-Barrové (EBV).

Vědci proto zkoušeli především přípravky, jež se dobře osvědčily v léčbě postinfekční čichové dysfunkce způsobené jinými viry. Jsou to systémové a lokální steroidy, protizánětlivé nazální spreje, citronan sodný a nesteroidní perorální přípravky, vitamíny a antioxidanty. Odborníci také vyzkoušeli způsoby léčby bez léků, zejména čichový trénink.

Rozsáhlý průzkum evropských vědců na třech univerzitních klinikách v Belgii ukázal, že při ztrátě čichu kvůli covidu-19 je nejúčinnější citronan sodný a trénink, kdežto nazální sprej, perorální steroidy nebo vypláchnutí nosu nepomáhají. Autoři průzkumu předpokládají, že mechanismus anosmie, úplné ztráty čichu, je v případě koronavirové infekce zvláštní.

Histopatologická data svědčí o tom, že SARS-CoV-2 dosahuje přes neuroepitel (výstelka z epitelových buněk) čichové štěrbiny čichového bulbu, přes který se dostává do centrální nervové soustavy.

Citronan sodný se dost dobře osvědčil v léčbě čichové dysfunkce způsobené virem chřipky. Vědci předpokládají, že ztráta čichu může souviset s tím, že v cévách, jež živí glii, což jsou podpůrné buňky neuronů zajišťující čich, vznikají při nákaze virem kalciové mikrotromby. Citronan sodný, sůl kyseliny citronové, rozpouští mikrokrystaly kalcia v cévách, vymílá je z hlenu v nosu a cévy se obnovují.

Autoři hypotézy vykonali randomizovaný kontrolovaný klinický výzkum citronanu sodného a získali kladné výsledky.

Trénink čichu

Lékaři doporučili trénink čichu, aby člověk začal znovu cítit vůni. Jde v podstatě o to, že se má znovu naučit rozlišovat různé vůně. Takhle léčí poruchy čichu na otolaryngologických klinikách.

Jeden ze způsobů se zakládá na schopnosti mozku kompenzovat poškození čichového epitelu a čichového ústrojí. Vědci z EU to vyzkoušeli na Technické univerzitě v Drážďanech na 153 pacientech s úplnou nebo částečnou ztrátou čichu kvůli infekci. Několik měsíců vdechovali dvakrát denně minimálně čtyři vůně, 15 sekund každou, a snažili se je zapamatovat.

Pro cvičení použili jednokomponentní vůně, například anýzu, růže, karafiátu, citronu, levandule, medu, jahod, tymiánu, eukalyptu a čokolády a také směsi s jednou dominantou.

Vědci kvantitativně zhodnotili citlivost na vůně na začátku průzkumu a po šesti měsících cvičení, poté to srovnali s ukazateli v kontrolní skupině.

Zjistili, že trénink spouští obnovení čichových cest vytvořených řetězci neuronů. Nejúčinnější byl tento způsob ve starší věkové skupině a u pacientů se silnými poruchami čichu.

Psychologické problémy

Britští vědci nedávno dokázali, že delší absence čichu může vést k emocionálnímu stresu, a dokonce k psychickým poruchám. Průzkumu se zúčastnilo asi devět tisíc členů skupiny Facebook covid-19 Smell and Taste Loss, kterou založila dobročinná organizace AbScent, Britská společnost otolaryngologické chirurgie (ENT) a Britská rhinologická společnost.

Nejdřív zanalyzovali publikace a komentáře všech účastníků skupiny Facebook, poté je vyzvali, aby písemně popsali osobní zážitky.
Ztráta čichu a chuti mocně ovlivnila celkovou kvalitu života a psychologický stav lidí, jež prodělali covid-19.

Většina sdělila, že mají potíže s vnímáním a interpretací vůně a chuti. Nejtěžší pro mnohé z nich je samotný fakt zmizení obvyklých citů. Lidé popsali „neviditelnou chorobu“, která velmi změnila jejich život.

Mnozí říkali, že je těžké vysvětlit, co se děje při ztrátě čichu a chuti, lidem chyběl soucit a podpora blízkých, kterým se tyto symptomy zdály nepodstatnými. Lékaři také nepomohli.

Zvlášť si stěžovali na to, že nemají žádný požitek z jídla. Měnilo se také často potravinové chování, vznikala apatie vůči jídlu, v důsledku čeho mnozí hubli, a jiní se naopak začínali cpát nezdravými pokrmy.

S ohledem na to, že společné stolování je důležitý každodenní rituál, a také faktor upevnění sociálního styku, zkomplikovaly se mnohým vztahy v rodině a s přáteli.

Čich je jeden z hlavních smyslů pojících lidi se životním prostředím, jinými lidmi a vlastním tělem. Autoři průzkumu zjistili, že všichni pacienti s poruchami čichu a chuti začínali cítit osamocenost, sociální a osobní izolovanost a nereálnost toho, co se kolem nich děje. Lidé se jako by dívali na svět ze strany.

Dalším důležitým aspektem je neklid ohledně toho, že člověk nemůže pocítit kouř a další toxické pachy, a tak se může dostat do nebezpečí.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.