Hvězdná svědkyně

„Vím, co jsem to viděla. A podepsala jsem papír, v němž stálo, že když budu lhát, půjdu do vězení. A co vy? Na seznamech zaregistrovaných voličů jsou nesrovnalosti, jde o statisíce lidí… Vychází z toho, že účast činila 120 procent.“ Tuto výpověď o porušeních ve volebních místnostech v Detroitu poskytla Melissa Caronová – „hvězdná svědkyně“ Trumpova týmu. Neustále přerušovala senátora, který jí kladl otázky, a osobní advokát Rudyho Giulianiho ji dokonce opravoval.

Někteří lidé si pomysleli, že žena s excentrickým účesem a svérázným způsobem řeči byla v náladě. V konečném důsledku se Melissa stala internetovou senzací a postavou parodie v humoristické show Saturday Night Life.

Trumpovi stoupenci nemohli dokázat, že pracovníci ve volebních místnostech naskenovali dvakrát „desetitisíce“ volebních lístků a že do střediska, kde se hlasy sčítaly, byly prý v dodávkových vozech dováženy nezákonné hlasovací lístky. Výpovědi „hvězdné svědkyně“ nedodaly důvěry ani zprávy o tom, že byla dříve odsouzena. Novináři zjistili, že Melissa posílala bývalé manželce svého přítele neslušná videa.

V průběhu soudního zasedání chtěl Trumpův tým znovu zpochybnit výsledky listopadových voleb. Problémy ale vznikaly pokaždé, když se pokusili předložit soudu důkazy podvodu.

Samé rozpaky

Podávat stížnosti regionálním soudům začali představitelé Trumpova volebního štábu hned po volbách. Upozorňovali na podstatné nesrovnalosti. Například v okrese Maricopa v Arizoně si voliči republikáni stěžovali na to, že přístroje na sčítání hlasů vůbec „nepřečetly“ jejich lístky, protože byly vyplněny propisovacími fixami firmy Sharpie.

U soudu ale odporovali svědkové sobě samým: říkali, že se jejich hlasy ztratily nikoli kvůli fixám. Navíc advokát obžaloby Cory Langhofer prohlásil, že nejde vůbec o podvod, ale spíše o „některé případy neúmyslných omylů“. Na otázku, jestli mu za jeho výpověď zaplatili, jeden volič odpověděl, že to neví. Dosud s ním o tom nikdo nehovořil, neměl by ale nic proti, kdyby odměna přišla.

U soudu v Georgii trval příslušník služby kybernetické bezpečnosti na tom, že počet hlasů, které přístroje spočítaly, přesahuje počet zaregistrovaných voličů. Pravdaže nikoli v Georgii, ale v Michiganu. Zatímco na seznamu měst, v nichž byla porušení údajně zaznamenána, byly většinou obce státu Minnesota.

V Pensylvánii, jednom z nejdůležitějších států, v nichž se rozhoduje o výsledku voleb, se prezidentovi právníci dlouho připravovali na soudní proces. Najít adekvátní důkazy ale nedokázali. V některých případech sami advokáti uznávali, že žádné důkazy podvodu prostě neexistují.

Poslední šance

Předpokládalo se, že rozhodujícím bude jednání, které inicioval minulý týden stát Texas. Stížnost s požadavkem o zrušení výsledků voleb v „kolísajících“ státech – Georgii, Michiganu, Pensylvánii a Wisconsinu – byla podána Nejvyššímu soudu. Generálního prokurátora Texasu podpořilo 17 států. Stížnost podaly právě Nejvyššímu soudu, protože ten urovnává spory mezi regiony přímo, bez účasti níže stojících instancí. Podle tohoto schématu se projednávají obyčejně rozpory týkající se hranic nebo rozdělení vodních zdrojů. Tentokrát šlo ale o to, že výsledky voleb neodpovídají ústavě, a mají být anulovány.

Žádné přesvědčivé důkazy předloženy nebyly. Jak se ostatně očekávalo, Nejvyšší soud stížnost zamítl. Nepomohlo ani to, že mezi soudci byli ti, koho jmenoval Trump. Senátor republikán za stát Nebraska Ben Sasse shrnul výsledky takto: „Usnesení Nejvyššího soudu, v němž zasedají tři Trumpovi stoupenci, je útěchou pro každého Američana, jemuž záleží na plnění zákona.“

Naposledy Nejvyšší soud rozhodl o výsledku voleb v roce 2000. Nebylo tehdy jasné, kdo vyhrál na Floridě – demokrat Albert Gore nebo republikán George Bush mladší. Stát, v němž byl guvernérem Bushův bratr Jeb, dal přednost republikánovi. Na žádost demokratů byly hlasy přepočítány, šlo o každý hlasovací lístek, o každou maličkost, nemohli ale zjistit, kdo vlastně vyhrál. A nakonec se Nejvyšší soud usnesl, že mají být uznány za platné původní výsledky. Prezidentem se stal George Bush – i přesto, že dostal méně hlasů voličů.

Před letošními volbami se někteří lidé obávali, že se situace zopakuje a že Trumpem jmenovaní konzervativní soudcové prezidentovi pomohou. Úřad v Nejvyšším soudu je ale doživotní, a proto soudcové nemusí za křeslo děkovat.

Volba volitelů

Finálovým akordem se stalo zasedání sboru volitelů. Hlasovali zástupci každého státu. Jejich počet záleží na počtu obyvatelstva regionu: čím více voličů, tím více zástupců. Třeba za hustě osídlené Kalifornii a Floridu se hlasování účastní 55 a 38 volitelů a za Severní a Jižní Dakotu po třech. K vítězství stačí 270 hlasů.

Kritici volebního systému poukazují na to, že prezidentem se může stát kandidát, který dostane méně hlasů obyčejných Američanů. Zastánci systému na to odpovídají, že i státy s malým počtem obyvatel mají zaručený vliv na výsledek voleb.

Tentokrát bylo všechno předvídatelné: v zemi platí zásada „vítěz dostává všechno“. Jinými slovy vítěz v každém státě dostává hlasy všech tamních volitelů, ať už se jim to líbí nebo ne.

V dějinách Spojených států byly případy, kdy volitelé hlasovali proti vůli většiny voličů. Naposledy k tomu došlo v roce 2016: pět demokratů a dva republikáni hlasovali jinak, než se od nich očekávalo. Ve skutečnosti je Ústava k ničemu nezavazuje, v některých státech ale mohou být za tuto svévolnost pokutováni nebo dokonce i vězněni.

6. ledna projednají obě komory Kongresu výsledky hlasování volitelů, a teprve poté prohlásí definitivní vítězství Joea Bidena. Už 3. ledna však bude složení Kongresu obnoveno. Teoreticky ještě mohou kongresmani Trumpovu porážku neuznat – a to už je snad poslední šance úřadujícího prezidenta. 

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.