Je zajímavé, že o nutnosti urychlit jednání nejednou promluvil veřejně v poslední době právě ukrajinský prezident. Například podle výsledků telefonických jednání v červnu a v průběhu návštěvy Volodymyra Zelenského v Turecku. I když mezi řádkami se dá vyčíst, že ho k urychlení procesu pobízí Recep Tayyip Erdogan. Nicméně setrvačník ukrajinské moci se už pořádně roztočil tímto směrem. Funguje přitom v tradičním pro Ukrajinu režimu cargo kultu. Tedy když se konzultace s vlastními byznysmeny vůbec pořádají, pak jen s těmi, kdo podepsáním dohody neutrpí. Hospodářské následky se nevypočítávají, výpočty se nahrazují obecnými frázemi o „obrovském společném ekonomickém potenciálu“.

Tedy se všechno dělá přesně tak, jak se to dělalo při přípravě dohody o asociaci Ukrajiny s EU, jejím základem byla právě dohoda o zóně volného obchodu. Přičemž byla sepsána ve stylu, v jakém se uzavíraly v 19. století ekonomické dohody Britské koruny se všelijakými domorodci.

Nebude nová dohoda o zóně volného obchodu dalším hřebem do rakve ukrajinské ekonomiky?

Určitě bude. A to je dost samozřejmé.

Dohoda o zóně volného obchodu mezi Ukrajinou a EU byla hroznou ránou zasazenou ukrajinské ekonomice. Především její páteři – zpracujícímu průmyslu.  A ve zpracujícím průmyslu utrpěly nejvíce sektory, které vyrábějí zboží s nejvyšší přidanou hodnotou. Právě v tom je třeba hledat příčiny prudkého snížení HDP, likvidace pracovních míst a hypotetické možnosti obnovení úrovně, která byla před majdanem, teprve za 30 let. Konflikt na východě země je přece druhotný: nebýt ho, byl by pokles menší, ale rána zasazená ekonomice by byla stejně drtivá.

Hlavní příčiny:

• ztráta ruského trhu, na něhož byl orientován ukrajinský zpracující průmysl a zejména jeho hi-tech sektory. Přičemž před touto ztrátou Ukrajinu varovali, protože režim volného obchodu Ukrajiny s EU a současně s Ruskem by vedl k expanzi evropského zboží „přebaleného“ na Ukrajině, a to by už byl problém pro ruskou ekonomiku. Přitom jsou všechny důvody k domněnce, že Evropská unie o něco podobného usilovala;


• úplná otevřenost ukrajinského trhu pro evropské zboží za absence stejné otevřenosti evropského trhu pro ukrajinské zboží. Za stejných podmínek by slabší ekonomika stejně prohrála, avšak podmínky dohody byly zotročující – výrobky ukrajinského zpracujícího průmyslu se prostě nemohly dostat na trh EU kvůli zvláštnostem technického regulování v Evropě, omezením přístupu na trhy státních nákupů a tak dále. A v podmínkách řízení zvenčí ukrajinská moc i po podepsání dohody schvalovala rozhodnutí výhodná západním partnerům.

V důsledku toho k žádnému nahrazení exportu do Ruska exportem do EU nedošlo, došlo však k zavření a odepsání do šrotu velkého množství místních podniků. Zahraniční byznys investovat do výroby na Ukrajině také nechtěl. Vinou byl jak úplný bordel v zemi (korupcí a corporate raidingem počínaje a konče nedostatkem osobní bezpečnosti), tak i reformy, které udělaly energii pro průmysl dražší než v západní Evropě. Ve stejném duchu podepsala Ukrajina dohody o zónách volného obchodu s Kanadou v roce 2016 a s Izraelem v roce 2019. Tyto dohody už ale neměly tak velký „úspěch“, protože ani Kanada, ani Izrael nejsou pro Ukrajinu důležitými obchodními partnery.
Jiná věc je Turecko. Podle objemu obratu zboží patřilo Turecko už dávno do první desítky klíčových partnerů Ukrajiny a blížilo se postupně první pětce. A v letošním roce vystoupilo na páté místo po Číně, Polsku, Rusku a Německu. Objem obchodu Ukrajiny s Tureckem činil za 11 měsíců 4,3 miliardy dolarů, zatímco s Izraelem a Kanadou dohromady pouhých 900 milionů.

Přitom Turecko bylo dříve pro Ukrajinu v podstatě odbytištěm, a obchod měl podstatnou disproporci ve prospěch dodávek ukrajinského zboží do Turecka. Ještě na začátku 21. století připadalo na každý dolar vyvezeného zboží pouhých 13,7 centu dovezeného a proficit se blížil jedné miliardě. Do roku 2007 se objemy obchodu zvýšily, proficit činil už 2,7 miliardy dolarů, na každý dolar exportu však připadalo už 26,6 centu importu. Byl to rekordní proficit, zůstal na přibližně stejné úrovni také v roce 2008, a pak se začal snižovat. I když také v roce 2013 dodala Ukrajina do Turecka skoro o dvě miliardy více zboží, než od něho koupila. Po majdanu se začal proficit snižovat, i když dokonce i v roce 2017 činil stále ještě 1,3 miliardy dolarů.

A nakonec podle výsledků 11 měsíců letošního roku se změnil proificit na deficit.

Ještě pozoruhodněji vypadá ale struktura obchodu obou zemí. Ukrajina dodává do Turecka prakticky výhradně nerostné nebo rostlinné suroviny a také primární polotovary. Na litinové housky, obilí a slunečnicová semínka připadá téměř 70 % dodávek. Další položky se nepříliš liší od již zmíněných. Avšak klíčové turecké dodávky na Ukrajinu se skládají z výrobků strojírenství: 519 milionů dolarů čili jedna čtvrtina všech dodávek oproti 60 milionům dolarů ze strany Ukrajiny. Následují výrobky chemického průmyslu a polymerní materiály: 450 milionů dolarů oproti 100. A samozřejmě výrobky lehkého průmyslu: 361 milionů dolarů oproti 14.

Na začátku století byla samozřejmě struktura dodávek zcela jiná: výrobky strojírenství a chemického průmyslu se hrnuly širokým proudem přes Černé moře jižním směrem.

Přitom nyní už mnohem silnější turecký zpracující průmysl jistě proniká na ukrajinský trh nehledě na dovozní cla. I když dost malá, protože ve snaze předhonit Rusko se Ukrajina při vstupu do WTO zavázala pro maximální cla na úrovni Keni. Ale dokonce i taková cla přinesla do ukrajinského rozpočtu za 11 měsíců 100 milionů dolarů, a byla hlavně jakýmsi zadržujícím faktorem proti získání ještě většího podílu na ukrajinském vnitřním trhu.

Samozřejmě za výše uvedených podmínek bude mít výhody z podepsání dohody o zóně volného obchodu strana se silnější ekonomikou a vyspělejším průmyslem, jakou není dnes Ukrajina. Surovinové zboží bude Turecko od Ukrajiny kupovat i nadále nezávisle na existenci této dohody – má totiž zájem na zpracování toho, co samo netěží a nepěstuje.

Nicméně můžeme s velkou pravděpodobností předpokládat, že ve snaze o další „vítězství“ pro voliče (a těm bude podepsání dohody prezentováno jako velký úspěch) podepíše ukrajinská moc v nejbližší době další zotročující dokument. 

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.