Několik dystopických fiktivních děl, jako je newspeak George Orwella v jeho románu 1984, líčí, jak jazyk svazuje naše myšlenky. Diktatura politické korektnosti funguje podobně. Začalo to například tím, že lidé nepoužívali slova, která považovali za urážlivá pro určité sociální skupiny, ale nyní to zašlo tak daleko, že to také stále více svazuje naši svobodu slova a dokonce i způsob myšlení.

V den výročí teroristického útoku v Londýně, k němuž došlo loni 29. listopadu, napsal bývalý britský ministr vnitra Sajid David deníku Telegraph o tom, že pojmenování problémů hezčím jménem je nevyřeší. Podle Davida aktivisté, kteří vykřikují o islamofobii pokaždé, když úřady chtějí zakročit proti extremismu, podkopávají snahy Spojeného království ochránit lidi před islámským terorismem.

Je ironií, že bývalý ministr vnitra je sám muslim, ale používání termínů jako „nábožensky motivovaný terorismus“ považuje za „dezinfekci“ proti „ideologickému viru“ islamismu za málo účinné. Tuto praxi prosazují nejen politicky korektní aktivisté, kteří se považují za osvícené, ale i politické islámské organizace, které od sebe chtějí odvrátit pozornost. Podle Davida by neměl být obětí Západ, kdo by měl být neustále obviňován z islamofobie, ale je potřeba pojmenovávat problém jménem a bojovat s ním.

Pákistánský starosta Londýna, Sadiq Khan – víte, ten samý, který říká, že terorismus je součástí života velkoměsta – chce přirozeně vnutit probuzené hodnoty policii hlavního města, což je příliš politicky korektní.

Přistěhovalectví a terorismus jsou hlavními cíli popírání. Douglas Murray ve své knize Podivná smrt Evropy napsal v souvislosti se Spojeným královstvím:

„Nedávné přistěhovalectví, dokonce i před krizí, se lišilo kvantitou, kvalitou a složením, než tomu bylo dříve. Nicméně nejpopulárnějším způsobem, jak napodobit rozsáhlé změny z poslední doby, je stále předstírat, že se něco podobného stalo v historii. (…) Takže se chybně zdá, že všechny výzvy odpovídají běžnému rozvrhu.“

Od té doby je to přesně tak. Masová migrace není normální jev, stejně jako vytváření no-go zón, zakládání paralelních společností a skutečnost, že se Evropa nedokáže přizpůsobit nově příchozím, ale neustále zaostává. Dodnes také nejsou ochotni otevřeně hovořit o tom, že přistěhovalectví zvyšuje hrozbu terorismu.

Připomeňme si, jak byl premiér Viktor Orbán napaden, když počátkem roku 2015 hovořil o spojitosti mezi migrací a terorismem v souvislosti s atentáty na Charlie Hebdo. Mnozí liberální politici a novináři dokonce popřeli, že by migrace měla co dočinění s tím, že se z mladých přistěhovalců druhé a třetí generace stanou teroristé.

Naštěstí víme přesně, co dělat. Příklad tříštící se a oslabující západní Evropy, která ztrácí svou identitu, nám jasně ukazuje, jakou cestou se nemůžeme vydat. Jak vidíme skrze diktaturu politické korektnosti, víme také, že právní stát je v dnešní době stejně vágní gumový pojem jako solidarita, a to vše dohromady znamená totéž: více imigrace.

Nesmíme se bát „slovní magie“ liberálů a její schopnosti klamat. Ale musíme tomu odolat.