Bašta své filozofování o podobě příštího roku začíná návratem do minulosti. Připomíná totiž, že když se před padesáti tisíci lety naši předci z tropického pásma Afriky vydali na svůj pochod na sever, neměli tušení, že si budou muset zvyknout na zcela jiné střídání dne a noci než to, které znali doposud.

„Jejich den byl pěkně půl napůl rozdělen mezi světlo a tmu, což nesčetné generace jejich nelidských i lidských předchůdců měli zakódováno v genech. Na severu se v tomto ohledu setkali s takovou nerovnováhou, že se s tím naše organismy ani po desítkách tisíc let pobytu v novém prostředí nedokázaly úplně vyrovnat,“ uvádí.

V souvislosti s tím exdiplomat zmiňuje, že na dlouhý den plný světla si sice lidé zvykly rychle, ale problém jim dosud činí prodlužování noci. To dokonce u mnohých způsobuje i psychické potíže.

„Strach z toho, že tma se už nerozptýlí a zůstane navždy vládnout, vedl ke vzniku mnoha rituálů spojených se zimním slunovratem. Jejich společnými jmenovateli jsou snaha odhalit budoucnost a přinést naději. Až do dnešní doby však platí, že špatné zprávy v temné době děsí dvojnásob, a co je ještě horší, ovlivňují naše očekávání událostí v roce příštím. Tím se dost často nastartuje poněkud záhadný mechanismus nazývaný sebenaplňující předpověď,“ představuje svůj pohled na věc.

Rok 2021 ve znamení válek?

Bašta konstatuje, že právě letošní adventní čas je těchto chmurných náhledů do budoucnosti plný. A vzápětí uvádí, co za to může.

„Mimo jiné to zavinila pandemie podivné nemoci, která na evropském kontinentě změnila náš způsob života a zatím jen do našeho podvědomí vrátila myšlenky na pomíjivost naší existence,“ vysvětlil a dodal, že právě takové myšlenky umocňuje strach záměrně šířený televizí, novinami a rozhlasem.

Podle jeho slov tak v současné době veřejný prostor ovládla iracionalita velmi podobná té, kterou popsaly středověké kroniky vyprávějící o chování lidí v dobách morových epidemií. A u moru ještě chvíli zůstal, protože ten byl dle něj vždy provázen válkou.

„Náznaky, že by tomu mohlo být i v příštím roce, se bohužel množí. Nejrizikovějším faktorem se ukazuje politická krize a nestabilita v nejmocnější zemi světa, ve Spojených státech. Paradoxně se to děje v situaci, kdy se mění hlava státu, což byl proces, který se tam naposledy zadrhl v roce 1860, kdy na zvolení Abrahama Lincolna již 20. prosince reagovala Jižní Karolína vystoupením z Unie. Následovala občanská válka, která trvala čtyři roky (mimochodem, A. Lincoln kandidoval za Republikánskou stranu),“ připomíná.

Historie by se tak dle něj mohla opakovat, ač v obráceném gardu. Poslední projev stávajícího prezidenta Donalda Trumpa a výzvy jeho bývalého poradce M. Flynna totiž vyvolávají jisté obavy. „Casus belli by tentokrát nepředstavovalo osvobození černých otroků, ale agresivní počínání černošské organizace BLM (Black Lives Matter),“ míní.

A i kdyby se povolební situace v USA tímto směrem nevyhrotila, jsou na místě další obavy a hrozby.

„Nebezpečí válečného konfliktu větších rozměrů nepomine, protože boj s vnějším nepřítelem je osvědčeným způsobem, jak sjednotit rozervanou zemi. V takovém případě lze očekávat recidivu války v Perském zálivu, tentokrát s Íránem. V Evropě se ve stejné době obnoví zamrzlé (či polozamrzlé) konflikty na hranicích Ruské federace (Donbas, Podněstří, Arcach). Raději nedomýšlím možnou reakci západoevropských muslimů,“ zněly jeho prognózy.

V závěru svého komentáře se však politik snaží být optimistický a dodává, že právě nejtemnější období roku většinu lidí vybízí k bilancování a hledání naděje.

„Proto tiše doufám, že se mé pesimistické odhady událostí roku 2021 nenaplní a po Slunovratu s přibývajícím denním světlem bude ubývat i zatím všudypřítomná iracionalita,“ uzavřel své předtuchy.