Oficiální potvrzení této informace zatím není k dispozici, ale média píší, že jde o hotovou věc. Tuto informaci například nedávno potvrdily francouzskému Sputniku i vojenské zdroje v samotném Alžírsku.

I když. nic senzačního na tom není. V roce 2019 časopis The National Interest zařadil Alžírsko na seznam potenciálních kupců Su-57 spolu s Myanmarem, Čínou, Tureckem a Indií.

Po celý minulý a nynější rok média aktivně posuzovala tuto transakci. A výjimkou nebyla ani polská média. Proč právě Alžírsko? A co s tím mají společného USA?

Rus a Alžířan jsou bratři

V 50. a 60. letech minulého století bojovalo Alžírsko za nezávislost od Francie, a SSSR mu jako „starší bratr“ poskytoval vojensko-technickou (a nejen vojensko-technickou) pomoc. Moskva také jako první uznala nezávislost Alžírska.

V 60. a 70. letech začala jejich spolupráce ve všech oblastech. Velké množství alžírských studentů začalo studovat na sovětských univerzitách, vojáci procházeli přípravou na sovětských vojenských školách. Objevila se celá generace odborníků a vojevůdců vychovaná na sovětské technice.

První významné dodávky na tu dobu moderních zbraní začaly v 70. letech – byly to letouny MiG-21 a MiG-25. Letadla MiG-25 se dodávala v té době jen nejbližším partnerům Sovětského svazu v tomto regionu – Iráku, Libyi, Sýrii, a také Alžírsku. Dokonce ani evropské země socialistického tábora je neměly ve své výzbroji.

Tento model se navíc dodával v různých modifikacích. Třeba stíhačka MiG-25PD byla jedním z nejdokonalejších letadel třetí generace. A MiG-25RB byl skoro nepřekonaným nadzvukovým výzvědným a útočným letounem, který mohl prorazit jakoukoli protivzdušnou obranu. Kromě toho Alžírsko dostávalo také tanky, lodě, komplexy protivzdušné obrany a ponorky projektu 633.

Osmdesátá a devadesátá léta můžeme označit za dobu, kdy se do Alžírska dostávají ty nejmodernější a vysoko technologické druhy zbraní. V letech 1986 a 1987 dostala tato země první dvě neatomové ponorky projektu 877EKM, na Západě známé jako KILO a často označované za „černé díry v oceáně“. V roce 1990 začaly dodávky na tu dobu docela moderního frontového bombardéru Su-24M, který mohl útočit na celou hloubku obrany prakticky každého státu sousedícího s Alžírskem. Byly zahájeny dodávky tanků T-72 a protiletadlových raketových komplexů S-300. Dodávaly se transportní vrtulníky Mi-8 a transportní a útočné Mi-24, stovky BVP a přes 800 OT. Alžírské ozbrojené síly se staly jedněmi z nejmohutnějších v Severní Africe, a to vedle těch egyptských a libyjských.

Iskandery nejen pro Arménii

V 21. století vojensko-technická spolupráce pokračovala na stejně vysoké úrovni jako předtím. V roce 2006 byla podepsána dohoda o dodávkách nejnovějších neatomových ponorek projektu 636M, která byla pak doplněna smlouvou na dvě další ponorky projektu 06361. Takže do roku 2020 byly Alžírsku dodány čtyři ponorky schopné nést raketový komplex Kalibr-PL s okřídlenými raketami, které se dají používat jak proti pozemním cílům, tak i běžným lodím. Přičemž proti lodím jakékoli třídy.

V roce 2013 byla podepsána smlouva o dodávkách univerzálního operativně taktického raketového komplexu 9K720 Iskander-M (v exportní verzi Iskander-E). Blízká a spojenecká Arménie a daleké, ale také spojenecké Alžírsko byly prvními zeměmi, které tento sytém dostaly. V polovině listopadu tohoto roku v průběhu cvičení alžírští vojáci poprvé ukázali, jak se tento komplex používá.

Na domnělý cíl vystřelily Iskandery okřídlenou raketu 9M728, která patří do jejich munice spolu s balistickou raketou 9M723. Ta poslední je skutečným problémem pro moderní systémy PVO, a proto jedinou útěchou pro potenciální nepřátele Alžírska je skutečnost, že tato země má pouhé čtyři Iskandery, a dolet exportních variant raket činí v souladu s mezinárodními omezeními „pouhých“ 300 kilometrů.

Co se týče letadel, od roku 2007 Alžírsko koupilo od Ruska více než 50 vícefunkčních stíhaček generace 4+ Su-30MK. To je víceúčelová stíhačka, která se může účastnit jak boje o převahu ve vzduchu, tak i operací pro likvidaci pozemních cílů. A teď plánují alžírské VLS získat v nejbližší stíhačky 5. generace Su-57 / PAK FA.

Su-57 – stále ještě čekáme

Práce na vývoji první ruské stíhačky 5. generace začala v Rusku po roce 2000. A nehledě na velké zkušenosti z experimentálních výzkumů a projektů z 80. let, probíhala dost těžko.

První exemplář Su-57 vzlétl v roce 2010, a tehdy bylo oznámeno, že do roku 2020 bude probíhat sériová výroba nového letounu, a že bude zařazen do výzbroje ruských VLS. Současně se plánovala výroba společného s Indii letadla na jeho základě. Uplynulo již 10 let, avšak dosud létají jen letouny ze zkušební série, které se užívají pro zkoušky leteckého komplexu, a také pro vojskové zkoušky, mj. v Sýrii. Očekávaná velkosériová výroba se omezila zatím na dva stroje, z nichž první havaroval před rokem doslova pár dní před odevzdáním ruským VLS. Program výroby Su-57 ovlivnilo velké množství činitelů včetně mezinárodních sankcí. Společné projektování letadla s Indií – projekt FGFA (Fifth Generation Fighter Aircraft) bylo zatím pozastaveno.

Nicméně, Alžírsko považuje Su-57 za součást svého leteckého parku v budoucnu. Existují dokonce zvěsti o tom, že Su-57 dorazí na sever Afriky do roku 2030. Tyto řeči se ale nedají ani potvrdit, ani vyvrátit, protože letadla nebyla ještě vyrobena. Jsou ale i konkrétnější věci: koncem října specializované alžírské portály oznámily, že do země dorazila první partie letounů MiG-29M/M2, které nahradí MiG-29S. To je dokonalejší verze MiGu s moderním zařízením a vylepšenými možnostmi boje proti pozemním cílům.

Rozdělila je Sahara

Jde nejen o tradiční důvěru k ruskému vojensko-průmyslovému komplexu. Vztahy mezi Alžírskem a sousedním Marokem jsou od poloviny 70. let v mimořádně špatném stavu. Příčinou je Saharská arabská demokratická republika, kterou považuje Maroko za součást svého území. Alžírsko vynaložilo naopak velké úsilí pro mezinárodní uznání tohoto státního útvaru a aktivně pomáhalo povstalcům Polisario, kteří bojovali za nezávislost od Rabatu.

Portál Morocco World News napsal, že nákup letounů F-16 Rabatem nutí Alžírsko k nákupu ruských bojových letadel. Jde o to, že USA v srpnu schválily prodej Rabatu 90 letounů F-16 společnosti Lockheed Martin v hodnotě 62 miliard amerických dolarů. Mezi zeměmi MENA (Middle East & North Africa – Blízký východ a Severní Afrika) je Maroko hlavním zákazníkem amerických zbraní, hlavně pro potřeby VLS.

Avšak i se všemi možnými vylepšeními je F-16 letadlem s přibližně stejnými možnostmi, jako Su-30 a nedávno koupený MiG-29M/M2. V jejich eventuálním střetnutí tak výsledek boje nebude záležet na „náplni“, ale spíše na mistrovství pilotů.

Ale když Alžírsko dostane Su-57, a pokud bude tento letoun odpovídat svým zkušebním prototypům a možnostem konstrukce, žádné parita už nebude: F-16 pro něj může být poměrně snadnou kořistí.

V Rabatu si to uvědomují, a proto chtějí podle všeho získat F-35. O tom, že Maroko může už v tomto desetiletí dostat tyto sériové stroje páté generace, psala různá média, včetně španělského El Español. Je zde však jedno „ale“: aby se mohlo využít všech předností letadla 5. generace, je nutné úplné informační přezbrojení všech ozbrojených sil, vždyť právě v informačním poli moderní bojové operace se projevují nejlépe všechny přednosti strojů poslední generace.

V každém případě není zatím známo nic konkrétního ohledně dodávek F-35 do Maroka. Také Su-57 v Alžírsku „létá“ zatím jen na budově ministerstva obrany této země, na jejíž fasádě se objevilo v září zobrazení ruského letadla páté generace.

Nicméně, je příjemné uznat, že ani neustálé změny cen ropy (ta poskytuje zemi až 60 % státního rozpočtu), ani výměna státního vedení (Abdelazíz Buteflika, který vládl dvacet let, rezignoval v roce 2019) neuškodily rusko-alžírské vojenské spolupráci. Až 80 % zbraní v této zemi, která zaujímá v ratingu nejsilnějších světových armád podle verze Military Watch 13. místo, je ruské výroby.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.