Každá doba a generace mají svou vlastní interpretaci historie. Podle úryvku o osvobození Československa Rudou armádou však ve výkladu dějin Šafra není nic nového. Zdá se, že autor převzal učebnice dějepisu z dob socialismu a nahradil všechna chvalitebná hodnocení Sovětského svazu antonymy. Vznikl tak výtvor, který se opozdil o třicet let.

Stručně lze pohled šéfredaktora Fóra 24 shrnout takto:

• Rudá armáda nepřinesla Čechům osvobození, ale vedla k nahrazení jednoho totalitního režimu druhým.


• Příchod Rudé armády se doprovázel násilím a rabováním.


• Počet obětí Rudé armády při osvobozování Československa svědčí o způsobu vedení války, nemilosrdném k životům vlastních vojáků.


• Dnešní Rusko si přivlastňuje zásluhy vítězství nad Hitlerem, ke kterému přispěly i další národy Sovětského svazu.

Rozeberme si to popořadě.

Stalin místo Hitlera

„Stalin využil utrpení milionů Rusů, Ukrajinců a příslušníků dalších národů k tomu, aby u nás poznenáhlu vyměnil nacistickou nadvládu za komunistickou. Udělal to navíc tak chytře, že se na komunistických zločinech v Československu podíleli i naši vlastní lidé.“ (Pavel Šafr, Češi mezi pravdou a lží)

Šafr se snaží představit nástup komunismu v Československu jako vnucený zvenčí. Ovšem, jak uvádí bývalý český premiér a disident Petr Pithart, „my jsme si na rozdíl od Maďarů a Poláků komunisty vybrali dobrovolně“.

Sovětské jednotky byly po válce z území Československa staženy a v prvních parlamentních volbách v osvobozené zemi zvítězili komunisté s 40 % hlasů.

Po válce členská základna komunistické strany vzrostla téměř desetkrát a dosáhla tedy více než milionu lidí. Česká společnost traumatizovaná Mnichovem a zradou západních spojenců cítila zklamání z demokracie.

Sovětští násilníci

„Sovětští vojáci se na sklonku války smutně proslavili znásilňováním žen, a kromě toho také krádežemi hodinek a jízdních kol. Žádná z dalších spojeneckých armád neděsila obyvatelstvo tolik jako hordy primitivních nešťastníků, kteří dorazili do střední Evropy s Rudou armádou.“ (Pavel Šafr, Češi mezi pravdou a lží)

Donedávna se zločiny proti civilnímu obyvatelstvu Německa připisovaly téměř výlučně sovětským vojákům. Obraz nevinných západních spojenců však rozptýlila německá historička Miriam Gebhardtová, jejíž kniha Als die Soldaten kamen (Když přišli vojáci) před pár lety způsobila značný rozruch.

V rozhovoru pro Sputnik Gebhardtová uvedla:

„Rudá armáda vystavovala sexuálnímu násilí ženy svých spojenců v Polsku nebo v Československu. Čeští vojáci však také znásilňovali. Západní spojenci také znásilňovali ženy svých spojenců, například v Anglii a Francii.“

Gebhardtová přinesla ve své knize čísla a fakta, před kterým se jen tak nedají zavřít oči. Podle autorky asi z 860 tisíc znásilněných žen spadá zhruba třetina (270 tisíc) na západní spojence, z toho asi 180 tisíc připadá na Američany, 50 tisíc na Francouze a 30 tisíc na Brity. Sovětští vojáci jsou podle historičky zodpovědní za 590 tisíc znásilnění, i když dříve se jim připisoval jeden až dva miliony znásilnění.

Mimo jiné je třeba poznamenat, že velikost Rudé armády a armád západních spojenců v Evropě se výrazně lišil. Na začátku berlínské operace Rudá armáda disponovala asi 11 miliony vojáků. Zároveň v Evropě bojovaly tři miliony a 300 tisíc vojáků amerických ozbrojených sil a jeden milion a 350 tisíc britských vojáků.

Nepřítele zaházeli mrtvolami

„Sovětské metody válčení odpovídaly starému ruskému imperiálnímu heslu „nas mnogo“, které vyjadřuje tamní pohrdání individuálním lidským osudem, a tudíž i životy vlastních vojáků. Sovětští velitelé i speciální donucovací jednotky hnali své vojáky na smrt jako dobytek na jatka.“ (Pavel Šafr, Češi mezi pravdou a lží)

Šafrem zmíněný badatel Jaroslav Šajtar uvádí, že nepoměr ztrát z období let 1941 až 1942 se postupně, zejména po stalingradském vítězství, zlepšoval ve prospěch sovětských ozbrojených sil. Celkový poměr trvalých ztrát (mrtví, nezvěstní a zajatí) na východní frontě od 22. 6. 1941 do 9. 5. 1945 Ozbrojených sil SSSR a Německa a jejich spojenců uvádí jako 2,5 ku 1.

Charakter bojů při osvobozování Československa ukazuje poměr ztrát během Ostravsko-opavské operace – největší bojové akce 2. světové války na českém území. Portál Paměť národa uvádí, že celkem během operace zahynulo 24 tisíc sovětských a československých vojáků proti zhruba 75 tisícům mrtvých na německé straně. Sovětské zdroje také zmiňují 150 tisíc z německé strany, kteří padli do zajetí. Názorný je také i poměr dělostřelectva, a to 2 ku 1 v neprospěch Němců. Takže pokud Rudá armáda něčím i zaházela Němce, tak jsou to střely.

Rusové si přivlastnili vítezství

„Když současné Putinovo Rusko slaví „pobědu“, tedy vítězství nad nacistickým Německem, tak rádo zapomíná, že nešlo jen o ruské vítězství a ruské oběti. O porážku Hitlera se zasloužily miliony ruských, ale také ukrajinských vojáků. Řada velitelů, kteří dorazili v květnu 1945 do Čech, byli Ukrajinci. A pak tu byly statisíce či desetitisíce běloruských, gruzínských, kazašských, uzbeckých vojáků a množství vojáků dalších národů.“ (Pavel Šafr, Češi mezi pravdou a lží)

V článku ruského prezidenta Vladimira Putina 75 let velkého vítězství: společná odpovědnost před historii a budoucnosti se nezmiňuje ruský lid, ale sovětský, tedy občané všech sovětských republik.

Vysoce postavení hosté z bývalých sovětských republik se pravidelně účastní přehlídek vítězství v Moskvě a Putin ve svých projevech vždy zdůrazňuje přínos všech národů Sovětského svazu k vítězství nad nacismem. Stačí si přečíst projevy Putina během přehlídek vítezství.

„Budeme vždy hrdí na to, že sovětský lid necouval, neklonil se před krutým nepřítelem, když některé státy dávaly přednost hanbě kapitulace, pokryteckému kompromisu nebo přímé kolaboraci s nacisty.“ (Putin v projevu na přehlídce v roce 2018)

„Vojáci své země nešetřili své životy kvůli její svobodě, kvůli mírové budoucnosti pro každého z nás. Nikdy nezapomeneme na jejich odvahu a obětavost, přemrštěnou cenu, která zaplatila za vítězství.“ (Putin v projevu na přehlídce v roce 2019)

„Vždy si budeme pamatovat, že nacismus zničil sovětský lid, miliony lidí různých národností ze všech republik Sovětského svazu.“ (Putin v projevu na přehlídce v roce 2020)

Tato společná stránka historie je dnes sjednocujícím faktorem pro národy bývalého Sovětského svazu.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.